Martin byl zvyklý na pohodový život, kdy doma vše běželo jako na drátkách. Jenže jeho žena Věra se po pořízení psa úplně změnila. Všechny své aktivity podřídila péči o psa a jejich vztah i domácnost tím trpí. Martin se cítí odstrčený a chce, aby zas jeho žena fungovala jako dřív.
Když za mnou Věra přišla s tím, že bychom si pořídili pejska, nebyl jsme moc nadšený. Ale říkal jsem si, že to může být dobrý společník do důchodu. Jen jsem měl několik podmínek. Že po něm nebude nikde moc nepořádku, nebude mi lézt do postele a všechnu péči Věra obstará. Jenže jsem nečekal, jak moc vážně péči o nového čtyřnohého člena, vezme.
Věra je úplně posedlá. Od té doby, co je pudlík Sam u nás doma, je vše vzhůru nohama. Je to jak, kdyby se nám narodilo další dítě. Nejen že Věra utrácí ve zverimexu nepochopitelné sumy za ty nejlepší konzervy, pamlsky, ale musí mít i další nesmyslné psí vychytávky. Začínám mít strach, abychom měli i my něco k jídlu. Aby nám třeba kvůli těm všem kravinám nechyběly peníze třeba na živobytí. Jakmile začala chodit se Samem ven, objevila celý nový svět. Kamarádkypejskařky. Trávila s nimi hodiny venku, procházela se po parku a psala si s nimi na sociálních sítích. Já jsem seděl doma a čekal.
„Věro, nemyslíš, že to přeháníš? Všechno se teď točí jen kolem něj,“ řekl jsem jednou večer, když místo toho, aby si sedla ke mně na gauč, honila se s pejskem po obýváku. A už třetí den jsme neměli teplou večeři.
„To si mám dát Samovu konzervu, nebo co?” dodal jsem rýpavě.
„Přeháním?“ podivila se. „Myslela jsem, že jsi rád, že máme konečně společnost. A to, že si občas dáš chleba, tě přeci nezabije,” odpověděla celkem drsně.
A mě to už rozčílilo. Vpálil jsem jí vše, co se ve mně za tři měsíce nastřádalo. To, že jsem si nepředstavoval, že mě totálně odstaví na druhou kolej. Že je jí přednější krafat o psích blbostech na internetu místo toho, abychom si sedli společně u vína nebo u televize. Také jsem jí vyčetl, že málo vaří a čistota v baráku se velmi zhoršila. A to nejen kvůli psím chlupům.
“Konečně jsem po dlouhé době našla zas radost ze života a ty mi ji musíš hned kazit?” odpověděla mi na všechny výčitky. “Nemůžu zato, že se nudíš a na Sama žárlíš. Vždyť můžeme vyrážet na procházky všichni spolu!“
Jenže já o tlachání s dalšími pejskaři v parku nestojím. Navíc mi až teď došlo, jak se nám zkomplikuje cestování, které máme oba rádi. Synové mají své starosti, a tak se na hlídání psa moc netváří. Znamená to tedy, že se můžeme vydat někam maximálně autem. I to ale asi nebude jen tak. Ne všude je pes vítaný. Jsem teď vážně naštvaný, že jsem jí toho čokla dovolil. Zatímco ona je úplně zblázněná a Sam je pro ni středobodem vesmíru, já vnitřně zuřím.
„Věro, tohle už nejde. Buď svůj přístup změníš, nebo bude rozvod,“ vyletělo ze mě, aniž bych si to pořádně rozmyslel.
Věra na mě zírala s otevřenou pusou. „Cože? Kvůli psovi? To snad nemyslíš vážně, Martine!“ Možná jsem to přehnal, ale nedokážu se srovnat s tím, že doma je vše vzhůru nohama. A moje výtky nebere vážně. Třeba mi nakonec opravdu bude lépe samotnému než v tomhle psím blázinci.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
