Markéta je máma dvou dětí. S manželem Tondou se musí otáčet, aby zaplatili hypotéku a zbylo jim na zábavu. Markéta se přistihla, že závidí své sousedce, která je v domácnosti a její život je o tom, že hýčká samu sebe.
Už si ani nepamatuji, kdy jsem si přes den na chvíli lehla na gauč. S Tondou jsme si splnili sen a postavili jsme si dům. Jenže úroky u hypotéky minulý rok razantně vzrostly, a tak se máme co otáčet, abychom si udrželi nastavenou životní úroveň.
Nikdy jsem nebyla závistivá a vždy jsem všem přála jen to dobré. Ale poslední dobou mám s tímto mým postojem vnitřní problém. Závidím sousedce její pohodlný život bez starostí. Její manžel je asi bohatý nebo má nadstandardně placené zaměstnání. Každopádně jejich dům vysílá jediný vzkaz – tady jsou peníze. Každý týden před domem zastaví dodávka a z ní vyskočí čtyři ženy. Během celého dne provedou generální úklid vnitřních prostor. O den později přijedou zahradníci včetně člověka, který se stará o bazén.
Moje sousedka Ingrid se jen stará o děti. Vozí je na kroužky a učí se s nimi. Ostatní, včetně vaření zajistí někdo jiný. Sousedka nakupuje zásadně přes internet a nechává si ho dovézt domů. To samé s jídlem. V pracovní dny před jejich domem každý podvečer zastaví auto a doveze večeři. O víkendu rodina často jezdí pryč. Vypadá to, že je sleduji. Ale není to tak. Prostě, když po práci sekám zahradu nebo se starám o zahradu, vidím to. I okna v kuchyni máme jejich směrem. Takže zatímco já stojím dvě hodiny u sporáku, sleduji, jak jde vše jednodušeji.
Já ráno vstávám v pět hodin, abych dětem udělala svačinu do školy. Dáme si s Tondou kávu a oba odcházíme do práce. Já odvezu děti do ranní družiny. Tonda, aby pokryl zvýšení splátky hypotéky, pracuje každý den dvanáct hodin. Domů se vrací po šesté večerní. Takže je na mě, abych děti vyzvedla z družiny, zajistila domácí úkoly a rozvezla je na kroužky. Ve volných chvílích vařím, peru, uklízím a snažím se ušetřit tím, že mnoho věcí si pěstujeme na zahradě.
Takže aby toho nebylo málo, zavařuji. Vše. Ovoce, které nesníme. Vyrábím zavařeniny okurek, zelí nebo i červené řepy. Dělám marmelády a jsem za to ráda. Když vidím ceny těchto potravin v obchodě, nekoupila bych to. Tímto způsobem si můžeme dovolit jet v létě na dovolenou k moři a děti mohou absolvovat zahraniční školní výlety. Potím se v kuchyni jako blbec a koukám u toho na sousedku, která se válí u bazénu s drinkem v ruce. Každý den má na sobě jiné plavky. Občas ji dokonce přiveze děti ze školy taxík.
„Markét, co ti je? Poslední dobou jsi taková napnutá. Nepoznávám tě,“ objal mě Tonda. Dlouho jsem si užívala jeho náruč, než jsem se rozhodla promluvit. Řekla jsem mu o své sžíravé závisti. Jak špatně nesu to, že mám neustále na očích blahobyt sousedů a jejich pohodlný život, zatím co já se dřu jako kůň. Vysvětlila jsem Tondovi, že to není nic negativního vůči našemu manželství. Jen bojuji sama se sebou a s novými pocity, které jsem nikdy v sobě necítila. A sama jsem z toho zmatená, proč mě to tolik nahlodává a dostává do nepříjemného vnitřního rozpoložení.
Tonda se usmál a dodal, že mě chápe. Sám je prý unavený z věčných přesčasů a je rád, že nemá čas se dívat přes plot. A jak je Tondy dobrým zvykem, svou radu pojal vtipně. Doporučil mi se dívat na druhou stranu, kde sousedi počítají každou korunu a mají se hůř jak my. „To sis nevšimla, že chodí oblečení jako hastroši?“ pozastavil se nad mou nevšímavostí manžel. To mě rozesmálo. Sice to nezmírnilo můj problém se závistí, ale uvědomila jsem si, že jsme zlatý střed. Máme vše, stojí nás to nemalé úsilí, ale jsou na tom lidi i hůř. Asi se musím zaměřit na to, abych byla více pokorná a vděčná za náš život. Že jsme zdraví, šťastní a máme se rádi.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
