Život se vyvíjí a to, co bývalo běžné na střední, nemusí už dál platit. Marína se vždy ráda líčila a všelijak módně oblékala. Okolí ji však spíše sráželo a nejeden člověk na její adresu trousil cosi o nepraktičnosti. Dnes, po 25 letech, má ale pocit, že nepraktičtí jsou spíše její vrstevníci.
Když jsem chodívala na základku, bylo mým snem stát se módní návrhářkou. Tehdy se psaly osmdesátky a divoké účesy, výrazné náušnice, všelijaké doplňky i nápadné vzory látek mě jednoduše nenechaly spát. Rodiče sice moc peněz neměli, přesto u nás doma neexistovalo, abych si nemohla vybrat látku na šaty, mírně se nalíčit nebo nevyužít staré domácí bižuterie po mamince či babičce. Mámli být upřímná, pak zatímco mým spolužákům stačily k dennímu vyžití tepláky nebo nějaké podivné šaty, já měla vytříbený vkus. Samozřejmě i za cenu kritiky…
Líčení, byť nenápadné rozčilovalo mou třídní a starožitné šperky, které jsem kombinovala s tehdy moderními obřími náušnicemi, zase kritizovaly moje spolužačky. Pokud jsem nebyla podle jejich názoru přímo nevkusná, označovaly mě za nepraktickou. Den co den jsem slýchala, že mám sice krásné náušnice nebo náhrdelník, ale že ony by v něčem takovém nemohly existovat.
„Už vidím, jak si škubnu za ucho a poteče červená,“ vysvětlovala spolužačka Dita. Obdobně jí sekundovala Monika. „Ty šaty jsou pěkné, ale já bych je nosila leda tak svátečně. Ve škole by se mi v nich špatně sedělo a pak ty punčochy! Každou chvíli teče oko, to se člověk nemůže ani pořádně hnout… Ne, kalhoty jsou lepší.“ uzavřela.
Ani střední změnu nepřinesla. Na vysněnou oděvní jsem se nedostala a obyčejná třída, do které jsem přišla, jela ve šlépějích devítky. Zatímco holky dokázaly ještě v devadesátkách zpatlat páté přes deváté, jen aby to bylo praktické a pohodlné, já pokukovala po krásných kabelkách a všem, co aktuálně trh nabízel. V kolektivu jsem zkrátka byla divná. „Jů, ty boty! Ale já bych je nosit nemohla, určitě bych si zvrtla nohu a skončila v sádře,“ reagovala spolužačka Eliška. Netrvalo dlouho a i zde mě kdekdo označoval za nepraktickou slečinku, která by život vyměnila za parádu.
Když v něčem dlouho žijete, uvěříte. Tudíž i já došla k závěru, že budu na svůj vzhled možná až moc fixovaná. Přesto jsem po střední celkem v klidu vystudovala vysokou, sehnala práci v ženském časopise a později obratně spojila pracovní život s životem soukromým jako manželka a matka dvou dětí. Pravda, že někdy jsem dokonalý styling po ránu prostě nezvládla, ale zase to neznamenalo, že bych do práce přišla totálně neučesaná, postrojená v roztrhaných kalhotách a domácím tričku. Takový look by byl noční můrou. Ovšem daleko větší šok mi připravil náš nedávný třídní sraz…
Po více než 25 letech jsem potkala některé spolužačky ze střední a nevycházela z údivu. Vždy praktická Eliška se dnes bojí nejen sportovat, ale dokonce i chodit po schodech, takže raději využívá výtahů pro handicapované. Proč?! Aby náhodou neupadla a neprotrhla se jí silikonová prsa. Marta zase dorazila s fešným flastrem přes oko. Prý se ráno při probouzení omylem rýpla do oka dlouhým umělým nehtem. Přesně do onoho oka, jehož víčko jí v minulosti opakovaně napadla infekce ze špatné hygieny permanentních řas.
Korunu pak všemu nasadila Klára, které uprostřed hlavy svítí nepříjemně široká pěšinka, kterou ještě podporují ztěžklé prameny přidaných umělých vlasů. Na otázku, proč neupřednostňuje jiný účes, odpověděla, že „nemůže, protože dneska se to nosí takhle“. Tak nevím, kdo je nepraktický, ale mám pocit, že já to nakonec fakt nebudu.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
