Přiznám se, že jsem Honzu (57) nepoznávala. Zhubl a zestárl. Byla jsem překvapená, protože Božena (55) říkala, že konečně donutil jejich dospělého syna, aby se odstěhoval a našel si práci. Honza by měl být ve skvělé náladě, ale vypadal, jako by prošel sedmi kruhy pekla.
Chtěla jsem o něm vědět víc
Snažím se nevměšovat do záležitostí svých přátel. I když jsem se s Boženou bavila o jejím dospělém synovi, snažila jsem se, aby neměla pocit, že to přehání s péčí a je přehnaně ochranářská.
Přesto mě vzpomínka na sklíčeného Honzu pronásledovala. Bylo zvláštní, že po více než dvaceti letech, co se známe, o něm vím tak málo. Ani jsem neměla jeho telefonní číslo. Všechny záležitosti, jako pomoc s výměnou pneumatik nebo drobné opravy v bytě, jsem řešila přes Boženu.
Samozřejmě jsem obdivovala jeho trpělivost s panovačnou a majetnickou Boženou, oceňovala péči, kterou věnoval rodině, ale nikdy jsem o něm nepřemýšlela jako o někom zajímavém. Teď jsem si namlouvala, že je smrtelně nemocný a u právníka sepisuje poslední vůli… Takže jsem se rozhodla přivést ho k sobě pod záminkou pokažené sprchy a zjistit pravdu.
„Samozřejmě, že přijde!“ potvrdila Božena, když jsem jí zavolala, aniž by se ptala manžela na názor.
Na jedné straně měl Honza bez diskuse plnit příkazy své manželky, na druhé straně ho kritizovala za to, že se nechová jako macho. Žádný muž by to nevydržel. Dokonce i můj bývalý manžel, který kolem žádné ženy neprošel bez povšimnutí, se Boženě vyhýbal.
„Museli by mi hodně zaplatit, abych s ní spal,“ vtipkoval, než přivedl do jiného stavu svou sekretářku. Když jsem se dozvěděla o jeho četných aférách, navzdory našim dvěma dcerám jsem mu ještě ten den postavila kufry za dveře. Ale to už je minulost…
Překvapil mě
Když Honza přišel kvůli té sprše, rozhodla jsem se, že se nebudu přetvařovat a přejdu rovnou k věci.
„Nepředstírej, že je všechno v pořádku, protože vypadáš, jako bys zestárl o dvacet let. Mně můžeš říct všechno,“ řekla jsem soucitně. „Jsi nemocný? Je to něco vážného?“
„Ne! Ne, to ne…“ zaváhal. „Děkuji za tvůj zájem. Myslím, že jsi jediná…“
Ze strachu, že uteče, jsem ho zavedla do obýváku a posadila na pohovku.
„Už to nemůžu vydržet,“ řekl. „Promiň, ale dlouho se mě nikdo nezeptal, jak se cítím… Celý svůj život jsem podřídil Boženě a synovi, Mýlil jsem se, když jsem si myslel, že až kluk dospěje, budeme se konečně věnovat našemu vztahu. Místo toho z našeho života udělala peklo! Nejraději by žila se svým synáčkem a nenechala ho ani chodit do práce. Teď vidím, že pro ni nic neznamenám!“
„Promluvím s ní,“ navrhla jsem. „Určitě se to dá nějak napravit,“ snažila jsem se ho utěšit.
„Je pozdě!“ přerušil mě. „Požádal jsem o rozvod…„
V tom okamžiku ve mně ožily vzpomínky na můj rozvod, nejistou budoucnost a boj o péči o děti. Snažila jsem se ho přesvědčit, ať to s Boženou ještě zkusí, ale poznamenal, že podle jeho názoru mi rozvod jen dodal křídla. Nemohla jsem uvěřit vlastním uším, když vzpomínal, jak jsem se stala odvážnou, veselou a sebejistou.
„Odešla jsi, i když jsi neměla žádné peníze a všichni ti rozvod rozmlouvali. Dokonce i Božena… Přesto jsi v sobě našla sílu. Ze svých dcer jsi vychovala nezávislé ženy. Často jsem viděl, jak jsi unavená, ale navzdory problémům z tebe vždycky vyzařovala energie… Pořád vyzařuje…“ řekl Honza.
Pak mě náhle objal a políbil na rty…
Rozvádějí se
Udělal to s takovou rozhodností, že jsem ani neprotestovala. Nikdo o mně nikdy takhle nemluvil a už dlouho se mě žádný chlap nedotýkal s takovou vášní. Od polibků jsme přešli k mazlení a pak jsme skončili v ložnici. Jeho obdiv mě přiměl zapomenout nejen na Boženu.
Když to všechno skončilo, v panice jsem ho vyhodila z bytu. Celou noc jsem se snažila uklidnit, ale moc mi to nešlo. Když mi ráno Božena zavolala a řekla, že si musíme promluvit, málem jsem dostala infarkt. Sotva jsem zavěsila, volalo mi neznámé číslo.
„To jsem já, Honza,“ ozvalo se z telefonu. „Prosím, neodmítej mě, bylo nám spolu tak dobře…“ říkal, ale zavěsila jsem, než mohl dokončit větu.
Pak přišla Božena a spustila dvojhodinový monolog. Byla v šoku z rozvodu, stejně jako zbytek její rodiny.
„Ten hlupák chce svobodu!“ zuřila. „Neví ani, jak si koupit ponožky! Kdo mu bude vařit? Kdo mu bude každý den říkat, co má dělat? Blázen, ještě neví, s kým si začal! Nedovolím mu, aby mě opustil!“
Střídavě plakala a zuřila. Ačkoli se to styděla přiznat, cítila se ponížená manželovým rozhodnutím. Rozhodla jsem se stát při ní, ale bylo mi líto obou. Stačilo, aby byl Honza asertivnější a Božena trochu ustoupila. Mohli by svůj vztah zachránit…
Dali jsme se dohromady
Napadlo mě, že jim zkusím rozvod rozmluvit. Začala jsem u Honzy. Abych se vyhnula zvědavým pohledům, zvolila jsem pro naši schůzku kavárnu na kraji města. Nevěřila jsem vlastním očím, jak moc se změnil od našeho posledního setkání. Po těch čtyřech měsících vypadal mlaději a jeho pleť měla zdravou barvu. Ještě víc mě překvapil, když mi políbil ruku a podal růži.
Nemohla jsem se na nic soustředit a jemu se to očividně líbilo. Když si začal pohrávat s pramínkem mých vlasů, utekla jsem. Slíbila jsem si, že Boženě řeknu celou pravdu. Já přeci nerozbíjím manželství! Ale než jsem si s ní stihla domluvit schůzku, vtrhla do mého bytu.
„Za to mi zaplatíš!“ vykřikla a vrhla se na mě.
Marně jsem se jí snažila všechno vysvětlit. Nikdy jsem nezažila větší ponížení. Když odešla, bez dlouhého přemýšlení jsem zavolala Honzovi. Chtěla jsem mu říct, jak vysokou cenu jsem zaplatila za náš úlet. Místo toho se u mě objevil za necelou hodinu. Měl dva kufry a oznámil, že nemá v úmyslu nechat mě samotnou. Než jsem se vzpamatovala, připravil mi horkou koupel, uvařil čaj a nakrájel dort.
„Budu tě takhle rozmazlovat každý den, jen mi dej šanci! Vezmu si tě, ať chceš nebo ne!“ řekl tak rozhodně, jako nikdy předtím.
Neprotestovala jsem. Neměla jsem sílu bojovat se svými city a obětovat se pro přítelkyni, která mě vymazala ze svého života. Znala jsem Boženu příliš dobře, než abych mohla čekat, že mi odpustí.
Moje dcery mi pogratulovaly k novému chlapovi, ale Honzův syn Standa zůstal neoblomný, neschvaloval náš vztah. V jistém smyslu Božena dosáhla svého, protože hned po rozvodu se k ní nastěhoval. Necítím se provinile. Honza neopustil Boženu kvůli mně, ale proto, že ho nerespektovala…
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
