Všichni mě odrazovali od vztahu s holkou z vesnice. Ale já měl svůj plán. Vytáhl jsem ji z venkova, kde neměla žádnou perspektivu, abych si zajistil oddanou a pracovitou ženu. Hana buď neví, nebo nechce vědět, co dělám po večerech, protože je vděčná za pohodlný městský život, který má díky mně…
Potkal jsem holku z vesnice
Poprvé jsem svou stydlivou šedou myšku spatřil, když jsem s kamarády vyrazil na venkov. Nestydím se přiznat, že jsme hledali rychlé a levné vzrušení. Neměl jsem peníze na drahé večeře nebo hotely ve městě, ale venkovské holky, okouzlené jakýmkoli autem a sportovním oblečením, byly ochotné nás vzít i do stodoly. Žádná však nebyla jako Hana.
Ta roztomilá brunetka s dlouhým copem věšela prádlo za rozpadlým plotem a zároveň hlídala partu dětí. Na pozdrav mi odpověděla krásným úsměvem. Hned jsem ji pozval na zábavu, ale musel jsem počkat, protože na ni čekala hromada povinností.
Řekl jsem si, že na rozdíl od ostatních holek aspoň něco dělá, místo aby tupě koukala do výlohy místní samoobsluhy. Po zábavě jsem ji chtěl vzít na procházku, ale řekla mi, že si chrání své panenství a sní o rodině. Zklamaně jsem se vrátil k autu, když můj kamarád napůl žertem, řekl: „No, Romeo, bude tvoje, jen když si ji vezmeš. Já bych z takové holky udělal dámu… Kde že bydlí?“
„To ani náhodou, kámo… Je moje!“ vyhrkl jsem naštvaně.
O pár dní později jsem byl u rodičů na nedělním obědě a znovu mě tlačili do ženění. Tehdy jsem dostal nápad. Věděl jsem, že máma přepíše byt po tetě na mě, jakmile se ožením. Tak jsem ještě odpoledne vyrazil k tomu rozpadlému domku na vesnici.
„Hano, vidíš? Vrátil jsem se…“ zahlaholil jsem.
Oči se jí rozzářily a zrudla. Pak si uhladila ty své krásné vlasy…
Máma mi dala byt, manželka domov
Vzal jsem Hanu na výlet k našim do Brna. Řekněme si to na rovinu, není to žádná metropole, bez metra je to jenom pole… Ale Haně stejně zářily oči, když jsme projížděli městem. Moje máma si ji okamžitě oblíbila. Takovou pracovitou, milou a poslušnou holku, která vyznává tradiční hodnoty, asi ještě nikdy nepotkala. Myslela, že Hana mě vytáhne z mého života plného mejdanů. Pak jsme si stanovili datum svatby a s mámou jsem se domluvil na návštěvě notáře. Brzy měl být ten byt můj!
„Miláčku… těžko se mi to říká,“ začala Hana váhavě krátce před svatbou.
„Co je, zlato? Řekni mi to, neboj se...“
Lhala mi snad o své nevinnosti? To mi bylo jedno. Má nějaké dluhy? Nevydělávám špatně, to bychom měli zvládnout.
„Mohl bys mi koupit nějaké oblečení? Klidně na trhu nebo z druhé ruky. Chci vypadat jako městská holka…“ řekla stydlivě.
V duchu jsem se zasmál. Nechtěla nic značkového, prostě jen nějaké hadry. S tím jsem neměl problém.
„Samozřejmě, princezno. A když už pojedeme nakupovat, já si taky něco koupím. Víš, chci vypadat dobře, když jdu mezi lidi…“
Přikývla. Spolkla návnadu a přijala můj životní styl bez otázek. O pár měsíců později jsme jako svatební dar dostali hromadu kuchyňských spotřebičů. Hana byla nadšená. Hned další ráno mě přivítala domácím koláčem a vývarem. Měl jsem pocit, že jsem vyhrál v loterii…
Manželce nevadí cizí ženy
Jen dva týdny po svatbě jsem vyrazil s kamarády na tah městem. Mohl jsem si to dovolit, protože můj plat stačil na zábavu i náš pohodlný život. Navíc Hana šetřila, kde se dalo. Nemuseli jsme se bát, že nevyjdeme do další výplaty.
„Miláčku, jdu s kluky na pivo. Můžu, viď?“ zeptal jsem se. Vždycky jsem to říkal jen proto, aby měla pocit, že mě zajímá její názor. Stejně jsem věděl, že řekne ano.
„Jasně! Chceš vyžehlit košili?“
Políbil jsem ji na čelo a přikývl. Šel jsem se osprchovat.
Když jsem se druhý den ráno sotva doplazil domů, Hana mi pomohla do koupelny. Musela ze mě cítit dámský parfém, ale neřekla nic, jen mi umyla záda. Do postele mi pak přinesla míchaná vejce.
Nikdy se na nic neptala, nebyla podezřívavá, nepletla se mi do života. Chvilku jsem dokonce měl pocit, že má někoho jiného, ale na to neměla povahu. Jen toužila po městském životě a já jí ho dopřál. Možná by se dalo říct, že využíváme jeden druhého…
Stala se z ní městská dámička
Když byla Hana mladší, ve své vesnici nic neznamenala. Byla to jen další holka v zástěře, co honila slepice a čekala, až o ni někdo zavadí.
„Víš, rodiče nikdy nebyli rádi, že mají další dceru. Mysleli si, že jim jen přidělám problémy,“ svěřila se mi jednou.
„Já jsem rád, že mám takovou manželku,“ odpověděl jsem upřímně.
Bez ní bych nebyl tam, kde jsem teď. Kolegové obdivovali domácí jídlo, co jsem si nosil do práce, a čistý dům. Klienti oceňují obraz rodinně založeného manažera, který se na sociálních sítích chlubí dokonalým životem, slušnou manželkou a dnes už pětiletým synem.
„Chci ukázat světu, že se mi daří. Že jsem to dotáhla dál než všichni u nás doma…“ pokračovala Hana.
Aha, tak o to jí jde. Dokud jí dovolím předvádět se, můžu si dělat prakticky cokoliv. To není špatný deal.
O pár dní později jsme vyrazili do její rodné vesnice. Hana přijela v pronajatém sporťáku, oblečená v luxusních hadrech z půjčovny. U plotů se shromáždila polovina vesnice. Hana se konečně mohla ukázat kamarádkám, které dřely na polích se svými tupými manžílky.
Já viděl i jinou stránku své ženy. Přestože mě Hana v posteli vždycky uspokojila, byla až příliš slušná. Vždycky mě to táhlo k divokým holkám z barů. Když ale začala předstírat městskou dámu před celou vesnicí, měnil se i její charakter. Stávala se sebevědomou a sexy ženou. Najednou jsem měl doma nejen manželku, ale i milenku. Jsem zvědavý, jestli její dvě tváře budou stačit na to, abych přestal honit cizí sukně…
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
