Lucie začala chodit s Mirkem. Trvalo přesně půl roku, než odhalila jeho pravou tvář a rozešla se s ním. Mirek, aby dosáhl svého, totiž neváhal přítelkyni zastrašovat.
Náš začátek vztahu byl krásný. Mirek mě dostal básničkou, kterou pro mě složil. Jenže jsme se začali podle mého názoru příliš brzy hádat. Oba jsme vznětlivější, a tak to u nás často skřípalo kvůli blbostem.
Naše výbušné povahy způsobily, že jsme se nebáli jít do střetu a stát si za svým názorem. Po hádce jsme se ale chovali každý jinak. Já mám ráda samotu, v klidu popřemýšlet nad průběhem hádky, odejít na procházku, rozdýchat emoce a srovnat se. Mirek chtěl naopak těsný kontakt. Obejmout se, třeba i pomilovat a rychle zapomenout. Jenže to jsem neuměla a po hádce obvykle přišel další konflikt.
Mirka rozčilovalo moje chování a domáhal se svého tím, že mě násilím držel v náruči. Přikazoval mi, abych zůstala a chovala se dospěle. Často třeba zamkl a schoval klíče. První dva měsíce to z jeho strany tímto končilo. Já si zalezla alespoň na toaletu a po chvíli jsme se dokázali v klidu pobavit a dívat se společně na televizi. Věřila jsem, že až obrousíme hrany, bude to dobré.
Při další hádce se Mirek uchýlil k vulgaritám. „Ty jsi blbá husička. Ne, kráva jsi,“ křičel na mě. A to už bylo moc. Než se Mirek stačil nadechnout, byla jsem pryč. Poslala jsem mu zprávu, že spolu končíme. Za tři dny stál Mirek s kyticí u mě před prací. Ukecal mě. Omluvil se, že měl zkrat a že se to nebude opakovat. Samozřejmě opakovalo a stupňovalo.
Za pár dní jsme se pohádali kvůli blbosti a skončilo to tím, že Mirek zamknul byt. Lítal po místnosti a padala z něj jedna nadávka za druhou. Chytil mě za rukáv a cloumal mnou ze strany na stranu, až jsem se sesunula na zem. Tam jsem seděla a brečela. Mirek stál nade mnou a bylo vidět, že se mu líbí, když se ho bojím. Když jsme se uklidnili, opět se omlouval a slíbil mi, že zajde k psychologovi.
Včera jsme se s Mirkem pohádali naposledy. Dostala jsem dokonce facku. Opět to mělo stejný průběh. Mirek se vytočil a přestal se kontrolovat. Začal házet věcmi a vulgárně křičet. Prosila jsem, že se ho bojím, ať přestane, ale nepomohlo to. Byl v ráži a chytil mě za vlasy. Usadil mě na zem a stál nade mnou. Křičel na mě a máchal rukama. Požadoval, abych se na něj dívala. Ze strachu jsem se skrčila. To jsem neměla dělat. Jednou rukou mě chytil za vlasy a druhou mi dal facku.
V tom okamžiku se zarazil a začal se omlouvat. Dokonce si sedl vedle mě a brečel taky. Nemohla jsem zmizet, protože bylo zamčeno. Usilovně jsem přemýšlela, jak se dostat pryč. Objala jsem ho a navrhla mu, že skočím do večerky pro brambůrky. A pak že si pustíme film. Na to slyšel. Dal mi klíče a já na nic nečekala. Zmizela jsem a z autobusu mu zavolala, že s ním končím. Definitivně. A ať mě už nekontaktuje nebo ho nahlásím na policii. Moje modřiny se zahojí, ale psychické šrámy budu léčit dlouho.
Někdo vám fyzicky nebo i psychicky ubližuje? Neváhejte zavolat o pomoc. Tu nabízí například Bílý kruh bezpečí zdarma na nonstop telefonní lince 116 006.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
