Linda dostala pozvánku na sraz s lidmi ze základní školy, ale nijak ji to nepotěšilo. Měla obavy, že bude jediná nezadaná a bezdětná, zatímco ostatní se budou chlubit úspěchy. Nakonec se rozhodla jít a vypadá to, že toho nebude litovat…
Když mi přišla pozvání na sraz ze základky, moje první reakce byla: „Ani náhodou!“ Neviděla jsem většinu těch lidí dvacet let a netoužila jsem na tom nic měnit. Nikdy jsme neměli moc dobrý kolektiv, a tak jsem ani nedoufala, že se této akce někdo vůbec ujme.
Navíc, co bych tam dělala? Nejspíš se pořádně ztrapnila a vrátila se s pořádnou depkou. Jsem svobodná, nezadaná, bezdětná a navíc mám nadváhu a taky obyčejnou práci. Živě jsem si představovala, jak si všichni budou ukazovat alba a fotky v mobilu, na kterých jsou dokonalé rodinky, děti, manželé. Budou se chlubit svými tituly a skvělými pozicemi, zatímco já tam budu za losera. Předpokládám, že fotka mého starého kocoura asi nikoho zajímat nebude. O tuhle šaškárnu vážně nestojím.
Ale pak jsem si řekla: „No tak, Lindo, aspoň se pobavíš tím, jak se ostatní změnili. Třeba tam nebudou jen samé hvězdy a machři!” Nečekala jsem od toho večera vůbec nic, ale možná jsem prostě potřebovala nějaký nový impuls. Dlouho jsem nikam nevyrazila. Nakonec jsem se tedy rozhodla, že půjdu. V nejhorším můžu kdykoli zdrhnout a už je nikdy nevidět.
Když jsem tam dorazila, překvapilo mě, jak jsem nervózní. Dala jsem se do řeči s několika spolužačkami a zjistila, že to se mnou není tak nejhorší. A celkem mi to zvedlo náladu a sebevědomí. A pak jsem uviděla jeho. Tomáše. Byl to ten kluk, který mě několik let provokoval a dostala jsem kvůli němu i několik poznámek. Pamatuju si, že nosil delší a stále mastné vlasy a k tomu nemožné brýle. A s kamarádkami jsme se mu často smáli. Ale teď? Myslela jsem si nejdřív, že je to někdo, kdo se do našeho hloučku omylem připletl. Ale pak se představil. Z Tomáše se stal charismatický a atraktivní muž. Dlouho jsem na něj civěla a musela uznat, že on je nejlepší překvapení večera.
Pak jsme se dali spolu do řeči. A já mu hned vyčetla, jak mě léta vytáčel. Oba jsme se tomu ze srdce zasmáli. A Tomáš se přiznal se, že jsem se mu vlastně líbila, jen to dával najevo trochu divným způsobem. Probrali jsme i soukromý život. Tomáš měl čerstvě po rozvodu a stejně jako já, se na sraz moc netěšil.
Bylo to zvláštní, jak snadno jsme se naladili na stejnou vlnu. Ani jeden z nás se do vztahu moc nehrnul, ale mezi námi bylo něco, co bylo těžké ignorovat. Sympatie, které jsem rozhodně nečekala. „Možná ten sraz nebyl až tak špatný nápad,“ pronesl a krásně se na mě usmál. Seděla jsem vedle něj a po dlouhé době jsem cítila tak příjemné napětí a vzrušení. Z nemožného spolužáka se vyklubal někdo, kdo mi úplně zamotal hlavu.
Po skončení srazu jsme si vyměnili čísla a já odcházela se skvělým pocitem, že můj život není jedna velká katastrofa. A že někdy se opravdu vyplatí jít do věcí, do kterých se vám vůbec nechce. Nikdy nevíte, co se vám může stát a kdo vám může změnit život. „Kdo ví, třeba tohle setkání bude osudové,“ řekla jsem si. Nikdy bych nevěřila, že zrovna Tomáš by mohl být ten, kdo mě zaujme a poblázní mě jako nějakou puberťačku. Ale teď mám pocit, že se může stát cokoliv, a jsem připravená tomu dát šanci.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
