Linda se nemohla dočkat miminka, netrpělivě nakupovala výbavu ještě před samotným početím. Těhotenství a začátek mateřské dovolené si užívala, ale brzy přišlo vyčerpání. Už po půl roce má pocit, že jí to stačilo.
Dítě pro mě bylo něco jako
dokonalý projekt, do kterého jsem chtěla dát veškerou energii.
Ta mi však po půl roce došla a já si nedovedu představit, že
budu trčet doma ještě rok či dva. Nechápu, jak ostatní maminky
dokážou věnovat veškerou pozornost dítěti třeba celé tři
roky. Já si připadám těžce neužitečná.
Dítě jsem chtěla pokud
možno okamžitě
Hned, jak jsme se s Pavlem
vzali, začala jsem plánovat dítě. Já miluji plánování,
seznamy a všechny ty nutnosti, které jsou potřeba zařídit.
Jakmile není něco po mém, nejsem spokojená. Výbavičku jsem měla
nakoupenou ještě před pozitivním testem, na který jsme čekali
celý rok. Začínala jsem z toho bláznit. Gynekoložka mě ale
ujistila, že jsem zdravá a že bych se jen měla trochu uvolnit a
najít si jinou zábavu.
Možná měla pravdu, jakmile
jsem si zaplatila kurz potápění, našla jsem na testu dvě čárky.
Těhotenství jsem si velice užívala. Bavilo mě jíst zdravá
jídla, brát kvalitní vitamíny a cvičit těhotenskou jógu. V
práci jsem s radostí dala všem „sbohem“ minimálně na dva
roky. V účtárně jsem seděla už od vysoké školy a těšila se,
až odtamtud odejdu a odpočinu si.
Nasledovala jsem si milion
informací hlavně na Instagramu a nemohla se dočkat, až bude můj
drobeček růst a já budu ta nejšťastnější máma. Pak přišel
celkem náročný porod, přesný opak toho, jež jsem si
představovala a vyplnila do porodního plánu. Šestinedělí si
prakticky nepamatuji, jako bych to ani nebyla já. Střídalo se ve
mně štěstí k zalknutí a chvíle naprostého děsu i strachu.
Všechno se zklidnilo, najeli jsme na jakýsi režim a já si půl
roku užívala „být mámou“. A pak už mi to najednou stačilo.
Po půl roce přišel zlom
Dávala
jsem do péče o dítě vše a Pavla k miminku skoro ani nepouštěla.
Všechno jsem si chtěla zařídit a udělat sama. Dokázat, že to
zvládnu a nepotřebuji od nikoho pomoc. Po půl roce mi začaly
docházet síly a došlo mi, že sotva zplodím rozvitou větu.
Potkala jsem se s bývalými kolegyněmi a připadala si skoro
zaostalá.
K
narozeninám jsem dostala poukaz na masáž a když jsem ležela na
stole a nechala se hýčkat, zastesklo se mi po starém životě. Po
chvílích, jako byla tato. Nebo po odpoledních bez konkrétního
plánu, po svobodě a dokonce po práci. Po tom, že se hezky obléknu
a spěchám do kanceláře. „Už mi to stačilo, jako bych si už splnila svoje,“ snažila jsem se vysvětlit kamarádce.
„No, ale to máš asi smůlu,“ probrala mě ze snů. A měla samozřejmě pravdu.
Nezůstalo
jen u momentu postesknutí, najednou se mi mateřství nejevilo, jako
dostačující. Ten půlrok byl fajn, ale neuměla jsem si představit
další rok a půl nebo déle. Už jsem nechtěla ani kojit, vadilo
mi ochablé tělo, co už jsem tak dlouho pořádně neprotáhla.
Chtěla jsem se dát do kupy, začít běhat a mít čas i pro sebe.
Pavel musel najednou častěji hlídat. Nebyl připraven ani on, ani
náš syn.
Už nezvládám sedět doma
Vím,
že do práce se ještě vrátit nemůžu. Chůva nebo jesle pro mě
nejsou vhodným řešením. Potřebuji jen víc času pro sebe a
odpoutat se od role matky na plný úvazek. Připadám si jako sobec,
moje kamarádky po půl roce na mateřské takhle nemluvily.
„Kéž bych teď otěhotněla, klidně bych zůstala doma třeba pět let,“ vyděsila mě dokonce jedna z nich.
Chybí
mi i vlastní peníze, se kterými si můžu zacházet podle svého a
nerozebírat s manželem každou útratu. Snažím se najít nějaký
kompromis a vyrážím denně s kočárkem na zajímavá místa, ale
došla jsem ke smutnému závěru. Mateřství pro mě není až tak naplňující, jak jsem si myslela.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
