Leona konečně potkala ideálního partnera. Když ho představila rodičům, uvědomila si, k čemu došlo. Našla si muže, který se velmi podobá jejímu otci. Takové klišé ji ale připadalo trochu trapné.
Adam (28) mi připadal okouzlující, byl na něj spoleh a v mnoha věcech mi imponoval. Teprve na první návštěvě u našich mě to „praštilo“ do očí. Adam je stejný, jako můj táta. Nejprve mě to nepříjemně překvapilo. Přeci nebudu chodit s tátou?!
Připadal mi jako ideální chlap
Konečně jsem potkala někoho, kdo je pro mě ideální. Na Adamovi se mi líbilo hned několik věcí. Uměl skvěle organizovat výlety a to včetně trasy, pauzy na oběd, ubytování a dopravy. Nic ho nemohlo překvapit, měl vymyšlený plán na každé počasí. Já byla v tomto ohledu poděs, takže mi to vyhovovalo. Většinou jsem někam vyrážela „na blind“ a pak se jen divila, co všechno se nestíhá nebo nevede.
Další věc je ta, že Adam všechno dokončí, když s tím začne. Ať už se spolu pustíme do vaření, opravy rozbité lampičky nebo přesunu nábytku. Není to ten chlap, co nechá všechno „vyhnít“ měsíce. To mi imponuje hodně a něco to vypovídá i o jeho hodnotách. Taky vstává včas a běhá. Než vylezu z koupelny, voní doma káva a čerstvé pečivo.
Byla jsem šťastná, že jsem dala Adamovi přes seznamku šanci. Na fotce se mi nijak moc nelíbil a naše dopisování bylo spíš stydlivějšího rázu. První rande nám ale docela sedlo a přestože je Adam asi o půl metru vyšší, než já, dali jsme si hezkou pusu. Od té doby jsme spolu a nastal čas, představit Adama rodičům. Když jsme přišli k našim na oběd, najednou jsem prozřela.
Adam je jako přes “kopírák“
Máma se na mě pobaveně usmívala už v předsíni. Táta zavedl Adama do obýváku, kde mu začal ukazovat nové stereo, jež kvůli nám narychlo zapojoval. Jenže asi chyběl nějaký komponent, zkrátka to nefungovalo. Ti dva čahouni si vyhrnuli rukávy a pustili se do toho společně. Táta musel mít také všechno hotové a ve všem jasno, jinak by nesunul ani se v klidu nenajedl.
Polévka stydla a my s mámou čekaly, až zazní fungující stereo, což se nakonec povedlo. Adam s otcem si sedli ke stolu už jako staří známí.
„Ty prej běháš, kolik dáváš po ránu?“ zjišťoval táta. Úplně jsem zapomněla, že kdysi chodil běhat, než ho začalo zlobit koleno. Stále ale dává alespoň procházky. Když jsem slyšela, jak ti dva mluví, docházelo mi to. Byla to úplně stejná řeč, tón hlasu, dikce.
Máma na mě mrkla, všimla si toho hned. Mně málem zaskočilo, protože jsem si přivedla k našim na návštěvu mladší verzi vlastního otce. Vždyť to on nás každý víkend brával na pečlivě připravené výlety! Jak jsem na to mohla zapomenout? Bylo mi až trapně z toho, jak jsou si podobní.
Nejdřív mě to odradilo
Zpočátku jsme nebyla, upřímně řečeno, moc nadšená. Najít si kopii svého táty jsem vážně neplánovala. Není na něm samozřejmě nic špatného, ale je to vlastně takové klišé. Navíc znám i tátovy stinné stránky a nevím, jestli bych je tolerovala u svého partnera.
„Když já nevím, jestli chci mít doma zase svýho tátu, není to ujetý?“ zeptala jsem se mámy upřímně.
„Neboj, určitě se v něčem lišej. Já myslím, že to není špatný znamení. Můžeš se o tátu opřít a to je asi nejdůležitější.“ Máma měla samozřejmě pravdu a teď se té podobě už jen směju.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
