Každá závislost je plíživá a začíná nenápadně. Stejně jako ta Lauřina, jež skončila rozpadem jejího manželství. Ze závislosti se teď pomalu dostává, ale zvládne napravit škody, které napáchala?
Před pár lety jsem si nedokázala představit, že bych se stala závislou na něčem tak obyčejném, jako je chytrý telefon. Byla jsem matka dvou dětí, manželka a úspěšná žena, která dokázala skloubit domácnost s kariérou. Jako každý jsem trávila čas na sociálních sítích – sledovala jsem inspirativní profily, četla rady od jiných matek a sledovala nejnovější trendy. Zpočátku to bylo nevinné, prostě jsem jen hledala únik z každodenního chaosu.
Každé ráno jsem se budila s telefonem v ruce, kontrolovala notifikace, než jsem se vůbec podívala na děti. Zůstávala jsem přilepená k obrazovce i během snídaně, kdy na mě syn zoufale volal, abych mu podala lžičku, zatímco já listovala nekonečným přílivem postů na Instagramu. Večer, když děti usnuly, jsem neseděla u televize s manželem, ale utápěla se ve virtuálním světě.
Zpočátku jsem si to neuvědomovala, ale můj vztah s manželem začal mít trhliny. Už jsme spolu netrávili čas, jen jsem s telefonem v ruce ležela na pohovce a on vedle mě sledoval televizi. S dětmi jsem si povídala jen v přestávkách, kdy jsem náhodou telefon odložila. A jakmile jsem se posadila na židli, vzala jsem telefon do ruky a svět kolem se rozplynul.
Když jsem si poprvé uvědomila, že můj manžel trpí, bylo už pozdě, on už rezignoval. Přestal se se mnou snažit komunikovat. Sotva jsme se pozdravili. Děti měly vlastní hry a já stále hledala něco, co by mě zaměstnalo. Byla jsem tak uzavřená v bublině sociálních sítí, že jsem si sotva všimla, když za mnou manžel přišel, aby mi oznámil, že je konec. „Zkoušel jsem to ignorovat a doufal, že tě to přejde, ale takhle se nedá žít. Ty jsi pořád přilepená k telefonu. Mě to nebaví,“ vysvětlil.
Vlastně si ani nepamatuju, jak jsem na to reagovala. Až za několik hodin mi došlo, co mi řekl a chtěla jsem o tom mluvit. Přišla jsem, slibovala, že se to změní, že telefon odložím, ale manžel už nechtěl nic slyšet. Tím to ale nekončilo. Najednou jsem zjistila, že to plánoval dlouho, už měl i vyhlédnutý byt pro sebe a děti, které odešly s ním.
Najednou jsem zůstala sama. Vůbec jsem nechápala, co se děje, kde se stala chyba. Ale tím, že jsem byla sama, měla jsem ještě více času na scrollování sítěmi a nemusela na nikoho brát ohled. Neuvědomila jsme si, jak špatně na tom jsem, dokud jsem jednoho dne neodložila telefon až ve čtyři ráno a nebyla schopná kvůli únavě ani odejít do práce.
V tu chvíli mi došlo, že musím přestat. Poprvé po letech jsem vzala do ruky telefon jen proto, abych vyhledala pomoc. Přihlásila jsem se do programu pro závislé na technologiích. Po několika dnech přišel absťák, začala jsem mít deprese, protože můj mozek neuměl vytvářet dopamin. Každý den bojuji o to, abych si znovu vybudovala vztah s dětmi a abych dostala šanci napravit to, co jsem zničila.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
