Laura ráda hlídá své roztomilé neteře a snaží se jim dát co nejvíce pozornosti a lásky. I když to Laura myslí dobře, její sestra to vnímá jako rozmazlování a žárlí, že jsou u ní holky tolik spokojené. Vzniklo tak mezi nimi pořádné dusno.
Miluju čas, který trávím se svými neteřemi. Když mě sestra poprvé požádala, abych je pohlídala, moc jsem se těšila. Já sama ještě vlastní děti nemám, a to víc mě to s nimi baví.
Holky jsou úžasné, chytré a zábavné, a já se snažím být pro ně tou nejlepší tetou. Učím je malovat, tančit, vymýšlíme různé hry, ale také blbiny, u kterých se smíchy popadáme za břicho. Vždy si u toho vzpomenu na naše dětství se ségrou Míšou, kdy jsme spolu zažívaly také spoustu srandy a dobrodružství. Dělí nás jen dva roky, a tak jsme si byly od malička velmi blízké. Jenže to se s příchodem holek na svět bohužel změnilo.
Když Natálka se Sofinkou nastoupily do školky a školy, rozhodla se Míša zas plně naskočit do práce. Brzy ale zjistila, že to vše nezvládá, jak si představovala. A tak jsem se stala pravidelnou tetou hlídačkou. Vzhledem k tomu, že jsem už dva roky sama a mám celkem dost volného času, ráda jsem s pomocí souhlasila. Netušila jsem ale, že se mi to tak krutě vrátí.
Jednou, když jsem holky ukládala do postele, mě malá Naty pevně objala a řekla: „Teto, my tě máme radši než mámu.“ Byla jsem z jejich slov tak zaskočená, že jsem vůbec nevěděla, co na to říct. Samozřejmě mě to potěšilo, ale zároveň jsem cítila, že takto by to být nemělo. Pak se přidala starší Sofi: ”Máma je pořád někde pryč. A když má na nás čas, je většinou naštvaná. To s tebou je to mnohem lepší. Samá sranda a jsi jako kámoška!” Úplně mě ta jejich slova dostala. Snažila jsem se těm dětských dušičkám vysvětlit, že máma je miluje úplně nejvíc na světě. A že pro ně chce určitě to nejlepší. A že mámy musí prostě nastavovat nějaké hranice. A babičky a tětičky jsou většinou ty, které rozmazlují.
Když usnuly, nemohla vůbec zamhouřit oka. Musela jsem o tom pořád přemýšlet. A doufala jsem, že s něčím podobným se holky doma nesvěří mámě. Jenže se tak opravdu stalo.
Druhý den mi sestra zavolala a bez pozdravu rovnou spustila:. „Co to jako má znamenat? Holky mi tady brečí, že by chtěly bydlet raději s tebou?” křičela na mě. “Už delší dobu se mi nelíbí, že holky rozmazluješ a dovolíš jim všechno. Není to zdravé, že si tě tolik oblíbily. Já jsem jejich máma a měly by mě respektovat,“ pokračovala. „A někdy mi připadá, že si schválně získáváš jejich pozornost, jen proto, že sama děti nemáš,“ dodala ostře. Její slova mě zasáhla. Nečekala jsem, že by na mě má milovaná sestra byla tak přísná.
„To přece není pravda, já jim jen dávám lásku a pozornost,“ bránila jsem se. „Chci být součástí jejich života, ale nikdy bych ti nechtěla ublížit. Myslela jsem, že to oceníš,“ dodala jsem zklamaně. “Možná by si je měla taky jednou opravdu vyslechnout. Trápí se, že na ně nemáš tolik času. A když si ho najdeš jsi protivná a ječíš. Ony to všechno vnímají. Chápeš?” řekla jsem jí zas narovinu já. To se jí ale nejspíš pořádně dotklo. Řekla mi, ať se laskavě nepletu do výchovy a položila telefon.
Teď nevím, co mám dělat. Miluju svoje neteře a chci, aby věděly, že jsem tady pro ně. Ale zároveň nechci narušit vztah se svou sestrou. Mrzí mě, že to vnímá takto. Ani jedna neděláme všechno správně, ale to neznamená, že mezi sebou musíme najednou tak válčit. Napsala jsem jí tedy zprávu, že bych chtěla najít nějakou rovnováhu, aby holky měly rády obě dvě, aniž by sestra cítila, že jí beru jejich lásku. Ale jak to udělat? Snažím se být tou nejlepší tetou, kterou mohou mít, ale mám strach, že tím ničím náš sesterský vztah.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
