Ladě v mládí imponoval její manžel, který chtěl zachránit svět a neváhal pomáhat potřebným. Nyní je z něj bohatý chlap, který bere charitu jako naivitu z mládí, a Lada uvažuje o rozvodu.
Já vím, že nikdo nejsme
stejný jako v pětadvaceti lety a možná je to tak i dobře. Můj manžel
se ale změnil ze vstřícného člověka, který bojoval za lepší
planetu, v chlapa, co vykořisťuje chudé. Naše cesty se rozcházejí.
Můj muž vždycky bojoval za správnou věc
Když jsem se s Michalem
seznámila, bylo nám pětadvacet a „patřil nám svět“. Měli
jsme mnoho ideálů, plánovali jsme odjet stavět školu do Afriky. Michal byl dobrovolníkem pro lidi bez domova a to na mě
udělalo obrovský dojem. I já se naučila pomáhat potřebným a po
studiích jsme se zapojili do několika větších organizací.
Po pár letech už Michal
vystoupal v kariéře mnohem výš, stal se z něj ředitel
jedné neziskovky a na Afriku už jsme skoro zapomněli. Hlavně
proto, že jsme si hned po svatbě pořídili děti a bylo potřeba
platit hypotéku za dům. Oba jsme pracovali ještě mimo neziskový sektor v
klasických zaměstnáních, abychom měli víc peněz, a začalo se nám najednou velice dařit.
Když si vzpomenu, že jsme
zamlada večeřeli knedlík s vajíčkem, nostalgicky se usmívám.
Nyní je Michal úplně „za vodou“ a zvykl si. Na naše ideály
vzpomíná s posměchem, protože poznal, jak to chodí. Peníze se
mu zalíbily a rozhodně už by nechtěl být obyčejným klukem, co
si vydělá sotva na nájem a nadšeně pracuje například pro lidi bez domova.
Mám dilema, protože už
jsme každý jiný
Rovnou
se přiznávám, že mi vyhovuje vychovávat děti ve velkém domě
se zahradou a nebát se, zda mi vyjdou peníze na jídlo. Stejně ale
můj vztah s Michalem ztratil jiskru, kterou měl na začátku.
Myslela jsem si, že je to normální. Všichni jsou v mládí plní
lásky a naděje a časem je potřeba přivyknout realitě.
V
našem případě je to ale možná o něco horší, pro mého muže
se změnily hodnoty. Tenkrát ještě bojoval na demonstracích za
svobodu a dnes se pomalu vysmívá lidem, kteří pomáhají obětem
války. Je mnohem ostražitější ke společnosti, ztratil víru v lidstvo a přestal
rozdávat dobro. To se mi na něm přitom líbilo nejvíc!
Někdy
mám pocit, že už v sobě ani žádné nemá. Děti vedu k
tomu, aby byly vnímavé ke světu kolem nás. Michal je ale udržuje
v jakési bublině, kterou je chce ochránit. Pamatuji si, že přesně
takovou výchovu kdysi dávno neuznával. Oba jsme na to měli tehdy stejný názor a teď jsou děti jako v bavlnce v soukromé škole.
Obávám se, že se naše
cesty rozcházejí
Vrchol
byl, když se manžel rozhodl pracovat pro firmu, která vykořisťuje
chudé lidi v Asii. To už pro mě bylo příliš, vždyť se z něho
stal někdo úplně jiný! „Ty pořád žiješ v iluzi, že spasíš svět. Ale co si neurveš, to nemáš. Já chci pro naše děti zázemí,“ nechal se slyšet.
Vím,
že nespasím svět, ale na vlastním písečku si na úkor druhých
hrabat nechci. Mrzí mě, že děláme dětem v hlavě zmatek a snad
budou mít víc rozumu než jejich otec. S tím už asi nezestárnu,
protože to vidím spíš na rozvod.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
