Květa byla ve vztahu s Petrem dva roky. Jenže po celou dobu byl Petr neustále bez peněz nebo bez práce. Po rozchodu Květa zjistila, že může být i hůř. Z Petra se vyklubal mstivý zmetek.
Petra jsem poznala na ulici. Naše zápletka byla jako z červené knihovny. Šla jsem po ulici a spadl mi svetřík, který jsem měla zavěšený na kabelce. Nevšimla jsem si toho. Petr ho sebral ze země, doběhl mě a předal mi ho.
Petr se na mě mile usmál a řekl: „Zachránil jsem vám svetr, krásná dámo.“ Pobavil mě a překvapil pozváním na kávu. Chtěla jsem kávu zaplatit, abych se mu odvděčila, ale rázně můj nápad utnul. „Nepřipadá v úvahu, aby v restauraci platila dáma,“ gestem ruky mi dal najevo, abych vůbec neuvažovala nad vytažením peněženky. A bylo to. Začali jsme se stýkat. Oba jsme měli svůj byt a rozhodně jsme neměli v úmyslu něco měnit na svém způsobu života.
Shodli jsme se, že náš vztah bude vypadat jako zábava. Každý ve svém, společné víkendy a dovolené. A když po sobě budeme toužit, návštěvy budou to pravé ořechové. A z kraje to tak fungovalo. Častěji jsme čas trávili u mě, ale přikládala jsem to tomu, že jsem dokázala zajistit lepší pohoštění a bylo u mě čisto. Když jsem viděla Petrův byt, v duchu jsem se pousmála. Lehce špinavé pánské doupě.
Jenže po čase Petr dostal výpověď z práce, potom z další ve zkušební době, následovalo pár měsíců na úřadu práce, než se konečně chytil v novém zaměstnání. V tu dobu jsem veškeré naše výdaje táhla já. Přišlo mi hloupé, když se Petr dostal do problémů, abych ho zatěžovala maličkostmi, jako byl výdaj za nákup potravin. Jenže jsem si po čase uvědomila, že Petr u mě večeří a snídá pět dní v týdnu. A navíc den, místo aby si hledal zaměstnání, trávil tím, že psal stížnosti na své bývalé zaměstnavatele.
Když jsem tuto skutečnost zjistila, hodně u mě Petr klesl. Když jsem si potají přečetla jeho na stole ležící životopis, zjistila jsem, že Petr je fluktuant. V každém zaměstnání vydržel maximálně rok. A pochybuji, že odcházel z vlastní vůle. Od souseda jsem se dozvěděla, že z jedné práce byl Petr vyhozen pro krádež. Po důkladné úvaze jsem se s Petrem rozešla. Nechtěla jsem dále řešit jeho komplikovaný život a křivárny, které byly v jeho světě normální.
A najednou se mi začaly dít divné věci. Jednoho dne jsem například přišla z práce domů a měla jsem v zámku u bytu strčený kovový trn. Musela jsem zavolat zámečníka, který mi zámek vyměnil. Tato legrace mě přišla skoro na dva tisíce. Nebo jsem se jednoho dne nemohla dostat do poštovní schránky. Domovník našeho bytového komplexu mi při opravě sdělil, že to vypadá, jako bych měla v zámku nastříkané vteřinové lepidlo.
Aby toho nebylo málo, jednoho dne jsem měla poškrábané auto. Z jedné strany jsem měla dvě dlouhé rýhy přes celé auto. Jsem přesvědčená o tom, že mi to vše udělal Petr, aby se mi pomstil. Pravděpodobně cítil křivdu, že jsem se s ním rozešla, a tak si v tom svém světě se mnou srovnal účty. Po svém. Tak, jak to dělal se všemi, včetně bývalých zaměstnavatelů. Snad už mi dá pokoj a zapomene. Je strašné, jaká individua se mohou vyklubat z normálně vypadajících lidí.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
