Ženy často říkají, že jejich muž by měl být laskavý, jemný, chápavý a měl by mít smysl pro humor. O takovém sní, s takovým by chtěly strávit celý život. Ale když skončí s nějakým surovcem nebo tyranem, který na ně křičí od rána do večera, neodcházejí. Zůstávají, čekají, až se změní, nebo svůj osud přijmou a snáší nevěry, hádky, opilství a někdy i bolestivé rány od svého „krále a pána“. Věřte mi, že vím moc dobře, o čem mluvím…
Určitě mě podvádí
Můj manžel je hrubián a ve společnosti se za něj často stydím. Dokud neotevře pusu, je to v pohodě, protože vidíte jen jeho udržované, svalnaté tělo a hezký obličej. Slávek o sebe dbá, nosí značkové oblečení, je opálený po celý rok a používá ty nejdražší kosmetické přípravky.
Má sice obrovské ruce, ale jsou upravené, protože si pravidelně dopřává manikúru od paní Haliny. Každý týden k nám přijde s kufříkem plným pilníků, nůžek, kleštiček, výživ a dalších produktů. Potom se se Slávkem zavřou v ložnici, prý „potřebují klid“. Po dvou hodinách vypadá můj miláček jako filmová hvězda, s dokonale upravenýma rukama i nohama… Jsem si jistá, že spolu spí!
„Proč se zamykáte v ložnici?“ zeptala jsem se jednou. „Vypadá to podezřele!“
„Můžeš si myslet, co chceš,“ odpověděl. „Dělám si, co se mi líbí.“
Možná bych se měla naštvat a udělat scénu, ale k čemu by to bylo? Řekl by mi, že jsem volná a nikdo mě doma nedrží. A když má horší náladu, řekne prostě: „Zavři pusu, než ti ji zavřu sám.“
Jsem jen jeho trofej
Předstírám, že se nic neděje, a Slávek mě pak vezme na dobrou večeři a do elegantních obchodů, kde si můžu vybrat, co chci. Jasně, je to úplatek, ale aspoň z toho něco mám.
Můj manžel má peníze. Vozí mě v pěkném autě a bydlím v jeho loftu. Když ten byt zařizoval, podváděl mě s interiérovou návrhářkou. Nebyla moc hezká, ale od prvního dne po něm šla. Jednou jsem je přistihla při činu. Jen se zasmáli a zeptali se, jestli se k nim nechci přidat.
Za tu nevěru a za to, že jsem zachovala chladnou hlavu, jsem dostala hromadu kosmetiky a drahé boty. Vybrala jsem si ty nejdražší, co byly k mání, to byla moje malá pomsta!
Vedle svého muže si nemůžu dovolit mít špatnou náladu. Vždycky musím být ve formě, hlavně co se týče vzhledu. Slávek mě občas plácne po zadku a řekne mi, že jsem přibrala. Vyhrožuje, že si najde štíhlou holku, protože stovky takových jen čekají na svou příležitost.
„Jsi tu proto, abych se tebou mohl chlubit… Tak se postarej, aby bylo čím!“ opakuje často, jako by to byla mantra.
Dává mi hodně peněz
Jak jsem říkala, nic není zadarmo. Platí mi univerzitu, abych měla titul, jazykové kurzy a každý týden mi dává takové kapesné, že spousta lidí si tolik nevydělá ani za měsíc. Když jsem si nedávno u zubaře nechala udělat kosmetický zákrok, abych měla hollywoodský úsměv, účet ho překvapil.
„No teda,“ řekl. „To je ale drahý zubař! Ale neboj se, nebudu šetřit na úsměvu své holky!“
Obecně si nemám na co stěžovat, ale šíleně mě štve, když z ničeho nic slyším, abych zmizela, protože můj chlap zrovna vyřizuje nějaký obchod a já mu překážím. Nebo se se mnou domluví a setkání, a ani nezavolá, že se opozdí. A někdy nepřijde vůbec.
A když si postěžuji? To mi řekne: „Co máš co mluvit… Sedni si na zadek a čekej! Na to se hodíš báječně!“
Sestra mi říká, abych mlčela
Někdy si postěžuju své sestře Tamaře a o všem jí vyprávím. Kupodivu mi vždycky řekne, že to nemám tak špatné.
„Ty huso…“ vynadala mi nedávno. „Podívej se na mě! Mám svého chlapa, jsem vdaná… A co? Topím se v dluzích. Nakupuju hadry v sekáčích, na všem šetřím, a stejně to nestačí. Myslíš si, že můj chlap je nějaký svatoušek? Už párkrát přišel domů nalitej a chtěl mě zbít… Jen tak. Pak se omlouval, sliboval, že už nikdy, ale já věděla, že to ‚nikdy‘ vydrží jen do příště. A co za to mám? Nic! Taky má rád ženský. Když se mu naskytne nějaká příležitost, nenechá si ji ujít! Tak si važ toho, co máš, a přestaň si stěžovat!“
„Opravdu si myslíš, že bych si neměla stěžovat?“ zamyslela jsem se.
„Samozřejmě! Vypadáš jako panenka. Nemusíš se nadřít. Školu si dokončíš za jeho peníze a budeš mít aspoň něco do budoucna. Kdybys byla chytrá, ještě víc bys do sebe investovala. Nech ho platit, když si může dovolit ty svoje úlety. Když ti zahne, nebreč – jen si řekni o víc. A všechno si dávej bokem…“ radila mi.
Chybí mi láska
„Stejně se cítím hloupě, že za peníze a dárky dovolím, aby se mnou zacházel jako s hadrem…“
„Tak si vzpomeň na naši mámu. Táta si dělal, co chtěl, a ona mlčela, měla strach, že by odešel za jinou. Neřekla ani slovo. Pamatuješ si, že by někdy šla ke kadeřnici nebo k zubaři? Bylo jí šedesát a neměla jediný zub! Nikdy si nic nedopřála.“
Rozumím tomu, co mi chce sestra říct. Něco za něco – tak bych se k tomu měla stavět, bez jakýchkoli pochybností nebo výčitek svědomí. Ale přesto…
„A co láska?“ namítla jsem.
„Měj ráda sebe, ty huso,“ dodala Tamara. „Milovat chlapa je riskantní byznys. Můžeš na tom prodělat…“
Co když má pravdu?
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
