Klára se vzpamatovávala z těžkého rozvodu. Když měla nejhorší za sebou, potkala Michala. Byl úžasný, ale jen rok, dostal totiž skvělou práci, a té obětoval vše – i Kláru!
Trvalo mi víc než dva roky, než jsem se po rozvodu
dala psychicky i fyzicky dohromady. Smutek, stres a trápení se vždy na těle po
čase nějak projeví! Když se mé rozbouřené nitro konečně uklidnilo a můj život
se usadil do nových kolejí, potkala jsem Michala. Sympatického, galantního,
vtipného rozvedeného muže. Už po měsíci vztahu, jsem měla pocit, že spolu
budeme na věky, že jsme si souzení. Měli jsme tolik společného! Byla jsem
zamilovaná jako puberťačka.
Rok po našem seznámení jsme začali uvažovat o sestěhování. Přítel byl v mých očích takřka bezchybný partner. Můj syn bydlel s
přítelkyní a Michalova dcera měla už vlastní rodinu. Nic nám nebránilo hledat společné
bydlení.
Nikdy nezapomenu, jak jsme začátkem léta stáli ruku
v ruce na Řípu, koukali do krajiny a pozorovali západ slunce. Přítel mi
tehdy řekl větu, která způsobila explozi motýlků v mém břiše. „Kláro, tohle je náš čas a naše místo! Není pro mě nic důležitějšího než ty a tvoje štěstí!“ šeptal mi zamilovaně. O pár měsíců později řekl další větu, kterou
nezapomenu. Také mluvil o čase… Ta slova však vypustila hejno motýlů smrtihlavů,
kteří brzy pohřbili náš vztah.
Náhlý obrat; vyměnil mě za kariéru
Týdny zamilovaně plynuly a Michal dostal nabídku na
novou pracovní pozici. Výrazně by povýšil, cestoval po Evropě a také by měl
třikrát větší příjem – zdálo se, že má úžasné životní období. Přála jsem mu to.
Nabídku pochopitelně bez váhání přijal.
Na novém místě se zapsal skvěle. Jeden úspěch střídal
druhý, avšak s úspěchy šlo ruku v ruce i cosi neblahého. Začal se
chovat jinak! Byl arogantní a sarkastický, komentoval, jak vypadám, kolik
vydělávám, co nakupuji, a také přestal věnovat pozornost našim společným
plánům.
Práce, úspěch v ní a peníze se staly středobodem
jeho života. „Kláro, nehodlám ztrácet svůj drahocenný čas nesmyslným plánováním. Musím se nyní maximálně soustředit na seberozvoj a kariéru,“ řekl mi jednoho večera, když jsem si chtěla popovídat o společných plánech. Jak
byla tato věta jiná, než ta co mi šeptal na Řípu!
Prý se jen vezu
Netrvalo dlouho, a Michal mi oznámil, že se se mnou
chce rozejít. Vnímala jsem, že se vzdalujeme, ale i tak to byl šok! „Nehodíme se k sobě. Já mám tah na branku, ty se jen vezeš.“ oznámil mi chladně.
Už měsíc po rozchodu, který jsem prožívala ještě
bolestněji než rozvod, si Michal našel novou přítelkyni – o generaci mladší recepční
u něj ve firmě. Ta žena byla můj opak, měla snad všechno umělé – od prsou po
vlasy, rty i nehty. Nevím, zda měla na rozdíl ode mě ten správný „tah na branku“,
ale podle slov, které trousil po známých, ho prý mnohem lépe reprezentovala. Bolelo
to, ale ta slečna bude chtít mít jednou děti, a pochybuji, že z toho bude
Michal po padesátce nadšený.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
