Katka se denně se setkává s žadateli, kteří chtějí zprostředkovat zaměstnání. A je zaskočená tím, kolik mladých lidí nemá čistý výpis z rejstříku trestů.
Svou práci mám ráda. Po škole jsem pár let pracovala jako účetní, ale to mě nebavilo. Celý den jsem dělala monotónní práci.
Připadala jsem si jako robot. Obchodní listina, zaúčtovat, založit do šanonu a zpracovat další. A to stále dokola. Osm hodin denně. Čtyřicet týdně…psychicky náročné a pro mě nepřijatelné. Abych se cítila psychicky dobře, musím mít dobrý pocit z vykonané práce. A to jsem našla u dalšího zaměstnavatele. Letos oslavím desáté výročí na své pozici. Pracuji v agentuře, která zprostředkovává zaměstnání.
Je to práce různorodá, jelikož se o klienty staráme ve všech směrech. Od zajištění ubytování, rozvoz k zaměstnavateli, zajištění různých povolení například z cizinecké policie nebo zajištění nostrifikací dokladu odborné způsobilosti ze země původu. Zkrátka moje pracovní doba je naplněna nepřeberným množstvím různých úkonů a málokdy se stane, že bych se hodinu zabývala stejnou prací.
Pro klienta, který přijde se svým požadavkem, se snažím nalézt vhodného zaměstnavatele. Někdy je to jednoduché, jelikož klient je vzdělán v oboru, kde je hlad po pracovnících. Jindy je to náročnější. Ale většina klientů má poslední dobou jeden shodný rys. A to záznam ve výpise z rejstříku trestů. Když jsem začínala, přišel mi za týden jeden žadatel, u kterého jsem následně zjistila, že není bezúhonný. Samozřejmě i pro takového člověka umíme zaměstnání zprostředkovat. Ale obtížněji.
V některých případech doporučíme žadateli, aby si zajistil zahlazení trestů u příslušného soudu. A tím docílí toho, že bude vystupovat jako bezúhonný. U případů, kde trest zahladit nelze, hledáme zaměstnavatele, který tuto skutečnost toleruje. Jenže posledních pár let se nestačím divit. Za týden mi přijde dobrá polovina žadatelů, kteří nejsou bezúhonní. Někdy dokonce většina. Jejich tresty nejsou násilného charakteru, ale stejně je to odraz jakési úrovně společnosti.
Drtivá většina má záznam v souvislosti se zákazem řízení motorových vozidel. Také bohužel převládá užívání a distribuce omamných látek, zanedbání vyživovací povinnosti a maření soudního rozhodnutí. Tito lidé při prvním jednání vystupují sebevědomě a mnohdy i své odsouzení tají. Když jim v závěru schůzky sdělím, že bych chtěla podepsat plnou moc, abych si mohla vyžádat jejich výpis z rejstříku trestů, začne z nich lézt pravda: „Tak možná tam něco málo vyleze. Tuším, že jsem byl odsouzený za prodej drog k výkonu veřejně prospěšných prací.“
Muž se na mě usmál a svůj čin bagatelizoval mladickou nerozvážností. Když jsem měla v ruce jeho výpis z rejstříku trestů, zjistila jsem, že si dokonce odseděl dvě stě dní ve vězení. Nebyl schopný vykonat dvě stě hodin veřejně prospěšných prací. První, co mě napadlo, bylo, zda bude schopen svědomitě plnit své pracovní úkoly. Dlouhodobě, do konce svého produktivního věku. Ale jsem si vědoma toho, že zprostředkováváme zaměstnání lidem, kteří většinou vykonávají dělnické profese. U nich je ve většině případů vysoká fluktuace a nízká zodpovědnost k zaměstnavateli. Ale je to vážně děsné, kam se naše společnost řítí. Mnohdy je to od pohledu opravdu pěkný chlap s děsivou minulostí.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
