Karolína je zoufalá. Po porodu se její tělo změnilo a manžel na ni začal tlačit, aby si nechala upravit prsa plastickou operací. Karolína má ale z operace velký strach a nechce se k něčemu takovému uchýlit jen kvůli jeho přání. On ji ale dal dost překvapivé ultimátum.
Po porodu našich dětí se mé tělo změnilo. Stejně jako většině jiným ženám. A i když jsem si na jiné tělo zvykla a byla pyšná, že jsem naše děti dokázala kojit do roka, manžela to očividně už delší dobu trápí.
Jednou večer mi v ložnici zcela klidným hlasem řekl: „Karolíno, potřebuju ti něco říct. Myslím, že bys měla uvažovat o plastice prsou. Už nevypadají, jak by měly.“
Dlouho jsem na něj nevěřícně zírala. Jeho slova mě zasáhla jako rána pěstí. I když náš sex už dávno nebyl tak častý a vzrušující, nenapadlo mě, že by zatím mohl být zrovna problém zvaný “má povislá prsa.” Nikdy předtím se takto manžel nevyjádřil, a já si neuvědomovala, že by mu moje tělo tak vadilo. Vím, že po dvou dětech už nemám figuru jako ve dvaceti. Přibrala jsem za tu dobu asi deset kilo, které se mě drží zuby nehty. Snažím se nepřecpávat a hýbat se. Ale tohle? Jeho slova mi přišla vážně krutá.
„To přece nemyslíš vážně, Martine,“ odpověděla jsem rozechvělým hlasem. „Myslela jsem, že mě máš rád takovou, jaká jsem.“
Jen pokrčil rameny. „Mám tě rád, ale věř mi, že by to prospělo nám oběma. Uvidíš, jak ti to zvedne sebevědomí.”
Dny plynuly a manželovo narážení na plastiku prsou se stávalo čím dál častější. Nevěděla jsem, jak reagovat. Celý život mám strach z operací. Bohužel jako malá holka jsem jich pár musela prožít a nikdy na to nezapomenu. Bála jsem se dlouhé narkózy i celého náročného zákroku, který mi přišel zbytečný. Navíc jsem si vzpomněla na kamarádku, co měla po plastice dost nepříjemných komplikací. A ženy s umělými prsy se mi také nikdy nelíbily. Vůbec jsem nechápala, proč musím něco takového podstupovat, a tak riskovat. Ale manžel na mě stále tlačil. Prý už to dneska dělají jako na běžícím páse a umějí to tak, že to vypadá i přirozeně. Má navíc od známého dobrý tip na skvělého plastického chirurga a také je ochotný mi celý zákrok zaplatit. Byla jsem opravdu v šoku z toho, jak je urputný, a co vše je schopný kvůli mým prsům udělat. Jenže já ho zas zahrnula argumenty, proč to odmítám. A nakonec jsme se hrozně pohádali. A on to korunoval šokující větou, která mě úplně dorazila:
„Karolíno, pokud si s těmi prsy něco neuděláš, opravdu nevím, jak dál. Možná bude lepší, když si každý půjdeme svou cestou.“
Nevěřila jsem vlastním uším. „Ty bys mě opustil jen proto, že nechci jít na plastiku?“
Zhluboka se nadechl a pokračoval: „Nejde jen o plastiku. Jde o to, že se mi vzdaluješ. Nechci tě ztratit, ale musíš na sobě začít víc pracovat.“
Byla jsem v šoku. To, že manžel chce, abych šla na operaci, bylo samo o sobě dost bolestivé, ale že by mě kvůli tomu opustil? To mě srazilo na kolena.
Teď sedím u okna a dívám se ven, ale v hlavě mám stále myšlenky na to, co mi Martin řekl. Nemůžu uvěřit, že jsme došli až sem. Z původně milujícího vztahu, kdy jsme spolu zvládli spoustu překážek, se stalo něco nepochopitelného. Vztah, který je založený na ultimátech. A moje hodnota je pro něj závislá na vzhledu.
Nevím, jak se rozhodnout. Podstoupit plastiku jen proto, aby mě neopustil, by znamenalo zradit samu sebe. Ale zároveň ho stále miluju a nechci, aby se nám rozpadla rodina. Stojím před rozhodnutím, které ovlivní celý můj život, a zatím netuším, jak z toho ven.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
