Muzikant a skladatel Karel Vágner pozval magazín do svého domu a zavzpomínal v pořadu Vítejte! nejen na Hanku Zagorovou a jejich fenomenální úspěch na festivalu v Sopotech, ale i na další slavné zahraniční zpěváky, které jeho orchestr doprovázel a kteří ho zachránili ve velmi nečekaných situacích.
Karel Vágner se téměř před čtyřiceti lety odstěhoval do domu v Průhonicích, kde si zařídil studio. A v jeho předsálí, odpočívárně pro muzikanty, se rozpovídal o době největší slávy, kdy jezdil s Hankou Zagorovou a Kotvaldem a Hložkem po festivalech, době, kdy mu sláva umetala cestičku životem. I když s Charlesem Aznavourem to bylo trochu jinak…
Setkání s Charlesem Aznavourem
Karle, váš dům stojí hned vedle Průhonického parku. Chodil jste tam někdy běhat?
Ne, já běhám nerad – když jsem zamlada dělal
atletiku, tak jsem právě běhání vynechával. Ale na park mám krásnou vzpomínku, spojenou
s mojí maminkou. Nádherně zpívala, byla náčelnicí Sokola a milovala Průhonický
park. A já jsem ji sem vozíval, netuše, že tady jednou skončím. Maminka tady
byla vždycky strašně šťastná.
Vy jste v době největší slávy jezdívali s kapelou po festivalech, jedním z nich byl i festival v polských Sopotech, kde jste měli obrovský úspěch.
Někdy ve čtyřiaosmdesátém dostala Hanka Zagorová Cenu polské televize, kluci cenu za Holky z naší školky a na to konto jsme byli pozváni na festival do Sopot. Vůbec jsme nevěděli, kam jedeme a na co a když jsme dorazili, vidíme obrovské plakáty: Modern Talking, Hana Zagorová a Orchestr Karla Vágnera a – Charles Aznavour. To nám trochu spadlo srdce do kalhot, ale já jsme měl takovou vlastnost, že za deset taktů jsem poznal, jestli nás publikum vezme. Když kluci vystřihli Holky z naší školky, amfiteátr zbořili, o Hance nemluvě.
Tehdy jste se potkal právě i s Charlesem Aznavourem. Jak to bylo?
Měli jsme obrovský aplaus, museli jsme donekonečna přidávat a když jsme dohráli, tak jsem v zákulisí potkal pana Aznavoura. Běhal tam jako rozzuřený tygr. A já mu, nevím proč, řekl: „Mistře, Praha se na vás velice těší, doufám, že přijedete!“ A aby toho nebylo málo, pronesl jsem to německy! „Německy zásadně nemluvím!“ odpálkoval mě… Až mě mrzelo, že jsem mu něco vůbec řekl.
Stovky gólů pro Amforu
Také jste v té době spolupracoval s Bernie Paulem, ne?
Přesně tak a s ním mám skvělou historku. Začalo to tak, že jsem si po revoluci chtěl udělat radost a koupil jsem si mercedes. A jezdil jsem bez papírů, moc jsem to neřešil, protože jsem byl u nás doma známý. A jednou jsme se vydali s celou rodinou – tehdy s Kubou a Terezkou – na lyže do Itálie a na hranicích mezi Německem a Itálií mě vyndali z auta a chtěli poslat zpátky. „Mám jenom čtyři dny dovolenou, žena mě zabije, pusťte mě!“ žadonil jsem. „Ne, neexistuje!“ zněla odpověď.
Tak to asi moc veselé nebylo! A vrátili jste se?
Ne, zasáhla neskutečná náhoda. Dostal jsem spásnou myšlenku a vyndal desku. Povídám: „Víte, kdo na ní je?“ „Bernie Paul, nojo.“ „A ten orchestr pod ním jsem já!“ „Ale to by mohl říct každý!“ A bylo to v pytli. V okamžiku, kdy jsem se málem rozplakal, tak se ozvalo: „Karl!“ Otočím se a tři auta za mnou stálo Ferrari a v něm Bernie Paul! Přísahám!
Dlouhé roky jste také jezdil s fotbalovým klubem Amfora, jak na to vzpomínáte?
Nejzajímavější na tom je, že jsem dal nejvíc gólů, 278! A nahrávali jsme s Láďou Hruškou, který dal jen o jeden gól míň. Dohromady 555 a nikdo nás nemůže už nikdy dohonit!
Co dalšího ještě ve videoreportáži s Karlem Vágnerem uvidíte a uslyšíte:
Jakou písničku zpívala Hana Zagorová v Polsku na Ceně polské televize
Jaké šlágry Orchestru Karla Vágnera a jeho sólistů byly hity v 80. letech v Polsku
Jak probíhalo vystoupení Hanky Zagorové na festivalu v Sopotech
Jaký chtěla mít Hanka poslední koncert
V jakém slavném americkém muzikálu Karel Vágner zamlada hrál
Jaký zážitek měl při křtu svého syna Jakuba
