Kamila žije dvacet let s manželem Pavlem, který machruje před kamarády, že si záměrně vzal hloupou husičku. Kdyby tušil, že Kamila spala s polovinou jeho kamarádů, asi by se hodně divil. Pavel se totiž prezentuje jako největší borec a znalec života.
„Chlapci, to si totiž musíte umět vybrat. Od ženský chci jediné. Aby měla pěkný kozy a dutou hlavu,“ smál se manžel, když říkal svou oblíbenou hlášku novým tvářím v hospodě. Vím to od našeho společného kamaráda, mimochodem jednoho z mých milenců.
Kdykoliv se v hospodě objevili noví muži, Pavel je lapil a musel jim sdělit několik životních mouder. Mezi ně patřilo i to, že si o mně myslí, že jsem hloupá. Obecně rád uděloval rady typu, že spokojené manželství je založené na faktu, že si muž vybere hloupou ženu, která je nadšená tím, že má po boku tak skvělého manžela, jako je on. Taková žena se podle Pavla může přetrhnout, aby splnila vše, co muži na očích vidí. Stará se o domácnost, děti a nedovolí si projevit názor. Muž má tak dostatek volnosti na své koníčky, záliby a třeba i nějaký ten flirt.
Vlastně naše manželství nějakou dobu fungovalo tak, že Pavel mohl nabýt dojmu, že jede v ideální stopě. Měli jsme tři malé děti. Po práci jsem letěla domů, vyzvedla děti v družině, doma jsme udělali úkoly, poklidila jsem, vyprala, udělala večeři a večer u televize žehlila, zatímco Pavel zašel po práci na fotbal, po fotbale si dal tři pivka s kamarády a navečer něco málo udělal na zahradě. Snědl večeři a odvalil se k televizi. Já nic neříkala, když se chopil ovladače a přepínal, jak se mu zachtělo.
Věděla jsem, proč jsem si Pavla vzala. Chtěla jsem se mít dobře. Pavel dokázal vydělat peníze a já mohla chodit do práce jen na zkrácený úvazek. Žili jsme v pěkném domě a jezdili na dovolenou několikrát za rok. Nepotřebuji za každou cenu někomu nutit svůj názor, myslím si svoje a od života si beru to, co chci. Sice jsem vdaná za Pavla, chovám se tak, aby si manžel myslel, že si vzal svou hloupou husičku, ale ve finále jsem to já, kdo má vše, co chce.
Pavel rád jezdí do Norska na ryby. Každý rok na dva týdny. A to je právě čas, kdy si užiju trochu povyražení. Už jsem za ty roky spala s polovinou jeho kamarádů. Baví mě to. Baví mě takto zákeřně podrývat Pavlovu autoritu. Doma se válím smíchy při představě, jak Pavel v hospodě plácá ty své nesmysly o spokojeném manželství s husičkou, která má ruce ve dřezu nebo na žehličce. Přitom polovina hospody ví, jaké je to se mnou v posteli.
Občas doma záměrně řeknu nějakou blbost, abych Pavla utvrdila v jeho názoru na mou osobu. Manžel je tak přesvědčený o své teorii šťastného manželství, že si je mou věrností a oddaností jistý. Dokonce mi dává peníze, abych si koupila něco hezkého na sebe, a já pak v tom krajkovém prádle potěším i někoho jiného. Když jdeme na zábavu, dám si vždy záležet, aby mi to slušelo. Pavel je spokojený, že má vedle sebe pohlednou ženu, a já na zábavě okouknu, kdo bude můj další milenec, až Pavel pojede na jednu z rybářských cest.
Pavel si o sobě myslí, že je nesmírně vtipný. Nikdo se sice jeho vtípkům nesměje, ale to mu nevadí, zasměje se sám sobě. Já sedím u stolu, dívám se na manžela a směji se také. Představuji si ty obrovské parohy, které mu imaginárně trčí z hlavy a jsou tak velké, že by neprošel ani dvoukřídlými dveřmi.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
