Jozef lituje toho, že se z něj stal domácí povaleč a přestal chodit s manželkou ven. Ona si na to totiž našla někoho jiného a podle všeho ji to s ním moc baví. Navíc jí to sluší jako nikdy dřív.
Ivana (44) vždycky milovala
společnost, kulturu a dobrou kuchyni. Doma trávila jen
nezbytně nutnou dobu, a když se děti odstěhovaly,
pokračovala dál. Jenže já si chtěl užívat domácí pohodu a
nechal ji chodit samotnou. Až si našla mladšího „kámoše“.
Manželku to doma nebaví
Děti nám odrostly a já se
těšil na vytoužený klídek. Není divu, je mi jednapadesát.
Jenže Ivana je mladší a na nějakou domácí pohodu ji zrovna
neužije. Jednou týdně si ráda se mnou sedne na gauč a zhlédne se mnou film, poslechne hudbu nebo si jen tak popovídáme u
vína. Většinou s ní ale šijí všichni čerti, a když nelítá
po domě a něco nevylepšuje nebo nezdobí, chce jít ven.
To znamená setkat se s
přáteli, kterých máme asi sto, čili bychom se s někým z nich museli pravidelně
stýkat skoro denně. Zajímá se o novinky světové
kinematografie, takže musí několikrát měsíčně do kina.
Jednou měsíčně trvá na tom, že musíme zajít na vážnou hudbu
a do divadla. Každý pátek by ráda na romantickou večeři.
A to ani nemluvím o všech
těch narozeninových večírcích našich přátel a příbuzných a
svátcích. Kde je můj vysněný klid? Domácí kutění, kulinářské
večery a co všechny ty knihy, co na mě celý život čekají v
knihovně? Začal jsem Ivanu stále častěji odbývat a vymlouvat se
na všelijaké tělesné neduhy. To se mi ale vymstilo.
Zastoupil mě jiný muž
Pokud
nešlo o rodinné setkání nebo sraz s přáteli, odbýval jsem
manželku, co to šlo. Nejprve vyrážela do divadla a do kina s
kamarádkami a později jsem se o to přestal zajímat. Jen jsem si
všiml, že jí to na odchodu čím dál víc sluší. Takhle
oháknutou jsem ji vlastně léta neviděl.
„S kýmpak vlastně jdeš na tu premiéru?“ zeptal jsem se asi poprvé.
„No, s Mirkem, už jsem ti o něm říkala. Poznala jsem ho v opeře, vždycky sežene nejlepší lístky. Dělá přímo v té firmě, jak jsem ti už vysvětlovala,“ houkla ze dveří a zmizela. Asi jsem
její vyprávění vypouštěl druhým uchem, protože jméno Mirek
mi nějak uniklo.
Začal jsem na stará kolena žárlit. Při další jejich schůzce jsem
udělal dosti potupnou věc. Sebral jsem se a jel je sledovat. Po
kině vyrazili do baru na skleničku. Byl letní večer, takže
seděli na zahrádce, měl jsem na ně perfektní výhled. Skvěle se
bavili, soudě podle jejich úst neustále roztažených od ucha k
uchu. Mirek vypadal skvěle a mladě, zhnuseně jsem šlápl na plyn a
odjel.
Vše bylo jinak, ale
neulevilo se mi
Žárlivost
a nejistota mě užíraly a musel jsem si s Ivanou promluvit. Už
jsem nevydržel déle dělat jakoby nic. Moje dotazy vyzněly asi
dost dramaticky, manželka se začala smát: „To máš z toho, že se mnou nechceš nikam chodit. A navíc mě neposloucháš.“
Pak
mi připomněla, že Mirek je na kluky a nemusím si dělat
starosti. Má skvělý vkus na módu a zajímá se o kulturu, takže
jí to s ním hrozně baví a nemusím si dělat starosti. Nejprve se
mi ulevilo, ale vzápětí jsem znejistěl. Manželka tráví hodně
času raději s někým jiným než se mnou a to není až tak
hezké. Asi bych se měl častěji „vykopat“ z domu.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
