Johana měla po krk kolegyně, která je přehnaně veselá a optimistická. Ráda se jí s kolegy posmívala. Pak ale zjistila, co má doma za těžkosti a pochopila její snahu o pozitivní přístup.
Kolegyně Jiřina (54) mě dlouho štvala dobromyslnou a veselou povahou. V práci
jsme si z ní utahovali a já se ji občas snažila setřít. Dokud
jsem nepochopila, že to vše je jen Jiřinina obrana proti těžkému
osudu. Doma měla peklo a v práci se snažila prostě jen usmívat a
šířit dobro.
Každé ráno měla kolegyně týž úsměv
Jiřina byla
usměvavá, co si pamatuji. Jelikož propojili naše
oddělení, ocitla jsem se najednou vedle ní a vůbec se mi to
nelíbilo. Když trávíte pět dnů v týdnu s někým, kdo vás
irituje, je to k zbláznění. Odcházela jsem z práce úplně
vysílená, a naopak ráno před prací už měla osypky. Jiřina
je pozitivní, stále skvěle naladěná žena schopna hledat to
dobré i v plesnivém hrnku od kafe.
Člověk by si řekl, proč mi
vadí veselá povaha. Byla bych snad raději seděla vedle morouse,
co se celý den mračí? Nebo vedle nějaké drbny, která pomluví
každého, kdo vytáhne paty z kanceláře? S každým je to těžké,
ale s Jiřinou to bylo snad horší než s výše jmenovanými.
Každé ráno mi pochválila oblečení nebo účes a sdělila mi,
jak krásně prší anebo nádherně svítí slunce. „Vypadáš, že ses vyspala do růžova. Jak ty to děláš?“ „Bože, ten tvůj kabát je dokonalý a hlavně jak ti sedne! Cítím v kostech, že dneska bude fajn den!“ říkávala třeba.
Zkoušela jsem ji odbýt
mlčením, jindy zase nerudnou odpovědí. Ona se ale vždycky jen
směje a vše obrátí do nějaké veselé reakce. I kdybych jí
řekla, že mi zemřel pes, jistě by mě něčím povzbudila. Nejen
já, ale i ostatní byli na kolegyni alergičtí a dělali si z ní
legraci.
Průšvih v práci vyřešila kolegyně po svém
Jednou
se stal v práci nepříjemný průšvih a vina padla právě na
Jiřinu. Šéf zuřil a chtěl celý kolektiv potrestat, a tak nám
všem sebral den dovolené. Jiřina z toho byla nesvá, ale zuby
nehty se snažila to ustát se svým otravným úsměvem na
tváři. Všem nám upekla dort na usmířenou.
Když
měla narozeniny, málokomu se chtělo jí popřát a nikdo
nezorganizoval povinné potřásání rukou. Jaksi se na to
zapomnělo, ale Jiřina stejně donesla chlebíčky a tím se
připomněla. Poprvé se mi zdálo, že vypadá poněkud posmutněle.
Možná ji zamrzelo, že jsme na ni zapomněli.
Když
jsem ten den odcházela, ještě zůstávala v práci a já si
všimla, že se neusmívá. Ten pohled mě zarazil. Ani mi
neodpověděla na pozdrav. Zanedlouho nás navštívila naše bývalá
kolegyně s miminkem. O Jiřině toho dost věděla, mají společnou známou. Zašla jsem s ní na oběd a dozvěděla se šokující informace.
Dlouholeté problémy na
sobě nedává znát
Zaprvé
má velké potíže se synem, který je závislý na drogách. Je na
něj sama, manžel totiž spáchal před rokem sebevraždu. K tomu
si prošla bojem o vlastní zdraví. Polilo mě horko,
zastyděla jsem se za svoje chování. Jiřina má doma peklo a práce je jediné místo, kde se může tvářit, že je svět v pořádku.
Měla
bych se od ní spíš poučit, jak zvládá komplikovaný život. Od té doby Jiřinu nepomlouvám a snažím se na ni být
hodná. Samozřejmě to nepřeháním, aby mě neprokoukla a nebrala
to jako lítost. Její nátura mi začíná být vlastně sympatická.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
