Jitka musela denně poslouchat sousedovo sténání ve sprše. Nevěděla, jak mu má naznačit, že by s tím měl přestat. Nebyla jediná v domě, kdo o tom věděl. Když se jednou konečně zmínila, zjistila, že vůbec nejde o žádné ukájení.
Nový soused mi připadal fajn do chvíle, než jsem se seznámila s jeho ranními rituály. Patřil mezi ně hlasitý projev ve sprše připomínající sexuální potěšení. Nejprve jsem se styděla a pak mu chtěla vyčinit. Jenže se ukázalo, že jde o něco úplně jiného!
Nový soused přinesl nové rituály
Přibližně stejně starého souseda jsem potkala během jeho stěhování na chodbě. Pomyslela jsem si, že je to celkem sympatický chlap. Slušně pozdravil, nedělal hluk, hezky voněl. Na sousedech poměrně záleží, už jsem zažila různé hrubiány nebo posluchače metalu a to nebylo příjemné. Velice brzy jsem se dozvěděla, co má tento dotyčný pán za záliby.
V sedm ráno mě vzbudil podivný hluk. Se sousedem máme vedle sebe koupelny, odkud se to ozývalo. Znělo to rytmicky a pravidelně a trvalo to zhruba dvě tři minutky. K tomu všemu byla puštěná sprcha a já identifikovala sousedův hlas. Vydával hlasité skřeky, nejprve takové hodně intenzivní, pak jakoby úlevné. Bylo to každopádně oplzlé, nerada slyším cizí hovor, natož pak cizí souložení.
Čekala jsem ženský hlas, ale šlo asi o velice decentní tichou dámu. Vše se opakovalo i další rána, žádnou ženu jsem ale na chodbě nepotkala. Když jsem šla se psem, viděla jsem vycházet usměvavého souseda bez doprovodu. Došlo mi, že si asi dělá takto dobře ve sprše sám. Připadalo mi to zvláštní a trochu nechutné. Jak mu to jen slušně říct a požádat ho, aby u toho ztichl?
Nebyla jsem jedinou nucenou posluchačkou
Mezi sousedy se zprávy o ranním ukájení ve sprše brzy rozšířily. Nebyla jsem jediná, ke komu se hluk dostal. Někoho to pobavilo, dalšímu to bylo jedno a jen já jsem to chtěla řešit. Jenže jsem si nebyla jistá, jak pána oslovit a co mu přesně říci.
„Mohl byste si ty ranní záležitosti řešit potichu?“ To mi připadalo schůdné, zapamatovala jsem si ten nápad nazpaměť. Pak jsem souseda ale jako na potvoru nepotkávala a zvonit na něj se mi nechtělo. Jednu dobu všechno utichlo a rána probíhala jako kdysi. Bez hekání a sténání, jaká úleva!
Bylo to jednoduše tím, že měl soused naraženou ruku, tudíž si nedopřával radovánky ve sprše. Potkala jsem ho s dlahou. Ani jsem se nechtěla ptát, jak se mu to stalo. Možná, když byl v nejlepším. Doufala jsem, že se ke svému koníčku nevrátí, ale za nějakou dobu to tu bylo zas. Tentokrát to přišlo večer. Vyskočila jsem rudá až za ušima, pěnila jsem vzteky a můj pes štěkal na celé kolo.
Zkusila jsem aspoň něco naznačit
Další den jsem na něj narazila, ale adrenalin už ze mě vyprchal.
„Víte, máme propojené odvětrávání z koupelny a někdy je všechno slyšet,“ naznačila jsem, ale s ním to ani nehnulo.
„Já vím, koupete se někdy dost pozdě a mě to budí,“ zasmál se tomu a pak pospíchal ven.
„No a vy zase ráno budíte mě!“ volala jsem za ním.
„Já se ráno před během otužuju! Pár minut v ledové vodě mě perfektně probere,“ zaslechla jsem odpověď a hned mi to došlo. Ten člověk se snaží hlasitě každé ráno vyrovnat s proudy ledové vody.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
