Jiřina si dlouho nechtěla přiznat, že geny zafungovaly. Její bývalý manžel byl sukničkář a hulvát. Bohužel její jediný syn je celý táta. Ač se Jiřina při výchově snažila udělat z něj empatického muže, nepodařilo se.
„Mami, už buď zticha. Už mě ty tvoje kecy štvou,“ vyjel na mě o víkendu můj jediný syn Jirka. Jen proto, že jsem si dovolila říct svůj názor na jeho rozchod s přítelkyní.
„Jak to se mnou mluvíš? Co si to dovoluješ? Jen ti říkám, že za mnou byla tvoje bývalá a brečela mi tu. Nezachoval ses k ní zrovna dobře,“ snažila jsem se usměrnit syna. Jirka totiž zdědil povahu po svém otci. Manželství pro mě bylo náročné. Dnes již bývalý manžel měl výbušnou povahu a vyjadřoval se zásadně vulgárně. Dokázal křičet kvůli každé prkotině, a hlavně jsem se dost často bála, že mi dá facku. Nikdy k tomu sice nedošlo, ale jsem přesvědčená, že kdyby naše manželství trvalo o rok déle, možná bych zažila i fyzické násilí.
Jirka vychází s otcem báječně. Jsem za to samozřejmě ráda, ale nelibě nesu skutečnost, jak jsou si jejich povahy podobné. Oba jsou sukničkáři, a navíc ženy rádi ponižují. Neumí si nic vyříkat v klidu, ihned startují a křičí. Možná na obranu z nedostatku argumentů. Pro mě je složité tento fakt přijmout. S manželem jsem se kvůli tomu rozvedla a vyškrtla ho ze svého života. Jenže za synem tuto tlustou čáru udělat neumím, a tak musím snášet jeho hrubé jednání a vnímat, jak zlý a bezcitný je.
Tím, že jsem znala povahu Jirkova otce, snažila jsem se syna vychovávat ke galantnosti k ženám. Neustále jsem mu formou hry vštěpovala základy slušného chování a opakovala mu: „Jiříčku, holky musíš chránit a hezky se k nim chovat. Jako princ.“ Když byl syn malý, kýval na souhlas jako o život. Jenže postupem času jsem si všimla, že střídá holky jako na běžícím pásu. Teď je mu 32 let, před dvěma týdny u mě byla jeho bývalá přítelkyně Jana, se kterou žil tři roky. Jana je hodná holka, chápající, a navíc jsme si rozuměly.
O to hůř se mi poslouchala její slova, když ke mně zoufalá dorazila. Potřebovala se vypovídat a vlastně se se mnou přišla i rozloučit. Vztah s Jirkou hodlala ukončit. Bála se, že ji v hádce uhodí, navíc měla plné zuby Jirkových nevěr, které ani neskrýval. Kdykoliv s ním chtěla vztah řešit, Jirka křičel. Chtělo se mi brečet. Uvědomila jsem si, že moje výchova byla k ničemu. Geny zafungovaly a utloukly vše, co jsem do svého syna vkládala. Byl stejný jako jeho otec. Hulvát a děvkař.
Se synem máme tradici. Ob víkend ho zvu na nedělní oběd. Uvařím jeho oblíbené jídlo a vždy dostane krabičky domů. Jirka se rád nají. A je to vlastně jediný čas, kdy se vidíme. Jindy se mi Jirka neozve. Občas spolu komunikujeme přes zprávy, ale to jsou spíše technické záležitosti, když je třeba něco vyřešit. Když ke mně Jirka dorazil, asi po půl hodině mi řekl, že ho Jana opustila. Našla si prý jiného chlapa. Jirka ze sebe dělal chudinku. Dokud jsem hrála jeho hru, bylo vše v pořádku.
Jenže potom jsem mu řekla svůj názor a obsah Janiny návštěvy a spustila se hádka. No, hádka. Jirkův monolog, kterým se mě snažil srazit na kolena. Dost nevybíravě mě usadil, že mi nic do jeho života není a může si dělat, co chce. Dokonce použil větu, že ještě chvíli ho budu poučovat, tak se neudrží a ulítne mu ruka. To byl okamžik, kdy jsem si uvědomila, jak mě můj syn zklamal. Jirka si zase uvědomil, co řekl, a omluvil se. Ale už to mezi námi viselo. Návštěvu jsem ukončila a Jirkovi řekla, že pokud se nezmění, budeme si jenom psát zprávy a nebudeme se vídat osobně. Nebudu mu mluvit do života, následky si ponese sám. Ale požaduji, aby se ke mně choval slušně a s úctou.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
