Jindřiška nechápe svou kamarádku Jolanu, která bydlí se svým přítelem v rodinném domě se svými rodiči. Jolana jezdí všude autem, ale nenapadne ji, aby svou matku dovezla na nákup a pomohla jí s taškami zpět domů.
Svou kamarádku Jolanu mám ráda. Ale od té doby, co má o pět let mladšího přítele Martina je jako smyslů zbavená. Zajímá ji jen Martin a nic víc.
Jolanu znám od školních let. Vždy to byla trochu sebestředná holka. S prvním manželem vychovali dvě děti a po dvaceti letech se rozvedli. A před třemi lety se Jolana objevila v naší ulici s novým partnerem a začali žít v domě jejích rodičů. Jenže co pozoruji, tak Jolana se pro práci nenarodila. A ten její nový přítel tuplem ne. Jeho zajímá pouze jeho automobil a Jolana se neustále opaluje.
Zahrada rodičů zarůstá plevelem a pomalu se z ní stává džungle. Rodiče měli Jolanu v pozdějším věku a jsou už několik let nemocní. Pravděpodobně se o sebe postarají, ale zahrada je už nad jejich síly. I dům vypadá, že by potřeboval pár oprav. Za ty tři roky, které tam Jolana s přítelem bydlí, žádnou údržbu neprovedli. Ani drobnosti. Dokonce i spadlé tyčky z plotu přidělali zpět provázkem.
Nedávno mě Jolana pozvala na kávu. K jejich místu odpočinku jsme šly vysokou trávou, kde byla vyšlapaná cestička. S Jolanou jsme si řekly naše životní příběhy a zavzpomínaly na školní léta. Když dorazil Jolany přítel, zvedla jsem se po chvíli k odchodu. Po příchodu z práce si totiž okamžitě lehnul na lehátko a začal pálit jednu cigaretu od druhé mě přímo pod nos. A bylo mu to jedno.
Už se mi několikrát stalo, že jsem byla obchodě, který je vzdálený necelý kilometr. Cestou zpět jsem potkala Jolany maminku, která táhla nákup uložený v tašce na kolečkách. Podotýkám, že Jolany maminka je bývalý onkologický pacient a vůbec nevypadá dobře. Má šedivou kůži a je celá vyzáblá. Zastavila jsem autem, dala tašku do auta, pomohla jsem jí nasednout a dovezla jí domů. Moc mi děkovala a bylo vidět, že se ráda svezla.
Jolana s přítelem neustále někam jezdí. Několikrát za den o víkendu skočí do auta a někam odjedou. Od Jolany vím, že rádi jezdí na kávu nebo na zmrzlinu. Doma nevaří a rádi si zajedou i na oběd. Pokaždé musí projet okolo obchodu. „Jolano, nechci být vlezlá, ale tuhle jsem vezla tvou mamku domů z obchodu, potkaly jsme se tam a zdálo se mi, že byla docela unavená,“ sdělila jsem kamarádce, když jsme se potkaly na ulici.
Jolana nic nepochopila a odvětila mi, že na tom není její mamka zdravotně vůbec dobře. Prý často polehává a její otec to samé. Prý si nechávají vozit jídlo ze školní jídelny a každý den k nim přijede pracovnice domácí péče, aby tátovi převázali jeho diabetickou nohu. Přemýšlela jsem, zda mám řešit cizí problém, ale nedalo mi to. „Jolano, a nemohli byste mamku na ty nákupy vozit? Myslím si, že by jí to pomohlo,“ dovolila jsem si navrhnout. Měla jsem radost, že jsem hned den poté viděla, že Jolana mamku na nákup odvezla. Jenže včera jsem starou paní viděla, jak zase táhla nákup sama. Já bych se hanbou sama před sebou propadla, kdybych se ke svým rodičům takto chovala.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
