Druhá světová válka zdevastovala životy více než stu milionům lidí a celém světě. Největším agresorem a příčinou konfliktu bylo samozřejmě nacistické Německo. Pozadu ale nezůstávalo ani Japonsko. To se rozhodlo, během okupace, brutálně perzekuovat čínský lid.
Nejhorší ze všech byla takzvaná Jednotka 731, která začínala jako výzkumná a zdravotnická agentura. Brzy se z ní ale stala jakási laboratoř zkoumající různé metody biologické války. Jako pokusní králíci byli používáni zcela nevinní a bezbranní lidé.
Yoshimura Hisato, fyziolog přidělený k Jednotce 731, byl doslova posedlý hypotermií. Běžně tak nořil končetiny zajatců do vany s ledovou vodou a nechal je tam tak dlouho, dokud paže nebo noha neztuhla a na kůži se nevytvořila vrstva ledu. Podle očitého svědka pak úder rákoskou do tak zmrzlé končetiny připomínal zvuk rány do dřevěného prkna. Rozmrazení se pak provádělo horkou vodou, pobytem u otevřeného ohně či ponecháním „na přírodě“.
Jedním z projektů Jednotky 731 byla takzvaná „Maruta“, v jejímž rámci se prováděl výzkum, který neměl s lékařskou etikou pranic společného. Docházelo tam k pozorování průběhu zranění či onemocnění na lidech, kterým nebylo předtím poskytnuto odpovídající ošetření.Nejprve šlo o dobrovolníky z řad armády, pak ale došlo na čínské válečné a civilní zajatce. Metody byly barbarské.
Za všechny jmenujme třeba vivisekci, což je operace bez jakéhokoliv umrtvení. Tisíce mužů a žen, většinou komunistických zajatců, stejně jako děti a staří farmáři, byli nakaženi cholerou či morem. Poté jim byly zaživa odebrány orgány, aby mohli lékaři pozorovat, k jakým změnám dochází ještě předtím, než dojde k rozkladu. Subjektům byly rovněž amputovány končetiny a znovu přišity ke druhé straně těla. Anebo jim byl uměle přerušen krevní oběh, aby bylo možné pozorovat nastupující gangrénu.
Kdo už nebyl k „využití“, skončil zastřelený, usmrcený injekcí či pohřbený zaživa. Nikdo ze zajatců nepřežil.
V zájmu japonské armády bylo také testování různých zbraní. Kupříkladu účinnost se testovala tak, že bylo na střelnici přivedeno několik zajatců, každý z nich byl pak zastřelen jinou zbraní a z různé vzdálenosti. Na tělech mrtvých pak byly porovnány rány a hloubka průniku. Podobným způsobem se zkoušely nože a bajonety. Plamenomety se nechaly působit na holou i zakrytou kůži. A nechyběly ani plynové komory, kde byly oběti vystaveny nervovému plynu.
Na civilisty se rovněž shazovaly těžké předměty, odpírala se jim voda i jídlo či se jim do žil vstřikovala zvířecí krev, a to v rámci studia transfúzí a srážení krve. Dlouhodobé vystavení rentgenovému záření zase způsobilo sterilizaci. A nevhodné umístění destiček (poblíž tváře, bradavek a genitálií) končilo vážnými popáleninami.
Snad nejzvrácenější ale byly pokusy na těhotných ženách. Ty byly často infikovány nějakým virem, načež jim byl z dělohy vyjmut nenarozený plod. Takto se zjišťovalo, jaký má daná nemoc dopad na vývoj nenarozeného dítěte.
Po válce se spousta členů jednotky vrátila do „běžného života“. Mnozí z nich tak začali učit na vysokých školách. Japonsko se zatím Číně za toto kruté historické období neomluvilo. A jak s postupem času stárnou a umírají poslední svědci této tragédie, je docela možné, že se tato záležitost přestane nadobro řešit.
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Unit 731
Allthatsinteresting.com: Inside Unit 731, Japan’s Disturbing Human Experiments Program During World War II
