Jana je vdaná za Slávka už 25 let. Celou dobu mu byla věrná. Byla především matkou a manželkou, která zajistila pohodu celé rodině. Na třídním srazu ale překvapila samu sebe, jelikož stačilo pár skleniček vína a oddala se vášni se spolužákem.
Už je to týden, co jsem byla na třídním srazu. Podvedla jsem na něm manžela. Líbala jsem se se spolužákem, kterého jsem kdysi platonicky milovala.
Celý život jsem byla manželovi Slávkovi věrná. Taková puťka domácí. Starala jsem se o děti a náš domov. Vždy bylo navařeno, děti čisté a domácí úkoly hotové. Když přišel Slávek z práce nebo z fotbalu, dostal večeři a čekala na něj usměvavá manželka. Starala jsem se o rodiče, pomáhala tchyni s tchánem a byla tu pro všechny. Vlastně jsem se dlouhé roky zanedbávala.
Nikdy jsme neměli moc peněz. Udělali jsme si ale systém, kdy se platilo to nejdůležitější a stanovovaly se priority. A ty byly jasné. Nejdříve vše pro děti. To obsahovalo kroužky, školní výlety, sportovní potřeby a oblečení. Potom byl v hierarchii manžel a jeho sportovní potřeby. Když někdy něco zbylo, mohla jsem si něco koupit i já. Takže jsem chodila občas ke kadeřnici, ale na první kosmetiku jsem šla až před pár lety.
Slávek je dobrý manžel. Pracuje jako dělník v místní továrně a jeho vášní je fotbal. Hraje ho od mládí na amatérské úrovni a zabere mu to dost volného času. Dvakrát týdně trénink a o víkendu zápas. Kromě zimních měsíců s ním nemůžeme počítat, a tak jezdíme na dovolené zásadně mimo sezónu nebo v létě vyrážím s dětmi na výlety a dovolené sama. Nyní jsou děti už vysokoškoláci a nebydlí s námi.
Já se začala cítit odstrčená. Můj smysl života vylétl z hnízda a manžela zajímá jen fotbal. Konečně máme trochu více peněz, jelikož děti chodí na brigádu. Začala jsem se tedy o sebe víc starat. Kadeřnice, kosmetika, manikúra a občas masáž. Nicméně Slávek si změny nevšiml. I kdybych chodila v pytli od brambor, bylo mu to jedno.
Minulý týden jsem o sobě na třídním srazu zjistila hroznou věc. Příjemně jsem se bavila, pili jsme víno a lichotil mi jeden spolužák, kterého jsem kdysi platonicky milovala. Šeptal mi do ucha: „Jani, ty jsi nádherná. Jsi krásnější než ve škole.“ Bylo mi to velmi příjemné. Už celá desetiletí jsem neslyšela nic tak hezkého. Spolužák se nabídl, že mě doprovodí domů. Já souhlasila. V parku mě opřel o strom a líbali jsme se. Bylo to vzrušující a vůbec nemám výčitky svědomí.
Tedy trochu ano, jelikož mě děsí moje chování. Celý týden přemýšlím, čeho jsem schopná. Jak lehce jsem podlehla svodům a touze. Ani zodpovědnost vůči manželství mě neodradila od toho, abych ho podvedla. Z tohoto zážitku budu dlouho žít a nedovolím, abych zapomněla jediné slovo z toho krásného večera. U Slávka doslova žebrám o každý projev citu. Sám od sebe mi nikdy neřekne, že mi to sluší. A spolužák mi doslova pohladil duši. Černé svědomí z polibku je oproti naplněné duši banalitou.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
