Jana se po deseti letech vztahu rozešla s nevěrným přítelem. Jeho bratr se po čase stal jejím partnerem, později manželem a otcem společných dětí. Ale rodina si na novou situaci musela zvyknout.
Byla jsem zamilovaná až po uši. Petr byl moje láska a já zahodila bezstarostný život. Ihned po práci jsem běžela domů a pečovala o domácnost.
S Petrem jsem byla ve vztahu deset let, z toho jsme spolu čtyři roky bydleli. Byli jsme bezdětní. Vždy jsem si myslela, že on je ten pravý a že spolu založíme rodinu. Proto jsem ze svého života vyškrtla kamarády a rovnýma nohama skočila do dospěláckého života, péče o domácnost a hýčkání svého miláčka.
Upřímně jsem si oblíbila jeho rodiče, hlavně tatínka. Byl to neskutečný pohodář a srdečný člověk. I maminka byla moc hodná. Vždy jsem si rozuměla i s Jardou, Petrovým bratrem. Chovali se ke mně hezky a cítila jsem, že jsem do rodiny opravdu zapadla.
Poslední rok našeho vztahu byl ale trápením. Petr se zakoukal do kolegyně v práci. Nejsem na to hrdá, ale podívala jsem se mu do mobilu. Byl plný fotek spolupracovnice Lenky. Nevydržela jsem to a Petrovi jsem vše řekla. Nezapíral, ale tvrdil, že vztah ukončí. Po měsíci jsme se rozešli, protože jsem našla cizí vlasy v naší posteli. Vztah s kolegyní evidentně trval, a navíc si ji vodil i domů. Odstěhovala jsem se k rodičům, kde mi bylo dobře. Změna prostředí mi prospěla.
Za dva měsíce mě kontaktoval Petrův mladší bratr Jarda. Dělal mi vrbu a já se mu bez obalu vyzpovídala ze všeho, co se mi za poslední měsíce přihodilo. Chodili jsme spolu na dlouhé procházky, občas na sklenku vína a zjistili jsme, že si velmi rozumíme. Celé roky, co jsem byla ve vztahu s Petrem, jsem měla v Jardovi oporu. Kdykoliv do mě Petr rýpal, byl to Jarda, kdo ho mírnil. „Janičko, musela jsi vidět, že jsi mi nebyla lhostejná a pokukoval jsem po tobě,“ naznačoval mi.
Při další procházce jsme se políbili. Dlouze, něžně a ostýchavě. Jen tak jsme se oťukávali a nebýt toho, že kolem nás chodili lidi, stáli jsme tam snad dodnes. Když jsme se na sebe potom podívali, přesně jsem věděli, co oběma běží hlavou. Byla jsem zmatená návalem emocí a také skutečností, že je to bratr mého bývalého partnera. Oběma nám běželo hlavou, co tomu řekne okolí. Zda nás odsoudí, nebo pochopí.
Zkraje jsme svůj vztah tajili. Úzkostlivě jsme na veřejnosti vystupovali jako kamarádi a vyrovnávali se s novou situací. Cítili jsme k sobě lásku, ale báli jsme se toho. Po půl roce tajného vztahu jsme se rozhodli jít s pravdou ven. Dohodli jsme se, že já to řeknu svojí rodině a Jarda to poví rodičům. Nebudu lhát, nadšené reakce jsme se nedočkali ani jeden. Rodiny z obou stran nám řekly, že si budou muset zvyknout, ale že respektují naše rozhodnutí a budou naši lásku podporovat. Zásadně proti byl jen Petr. „Jardo, to si děláš srandu? To si neumíš najít svoji holku? To musíš brát to, co já odhodím?“ navezl se prý do bratra.
Ač ho Jarda usadil, nesrovnalo se to. S Petrem máme komplikovaný vztah dodneška, ale chováme se civilizovaně. Petr dávno s kolegyní z práce není. Má jinou přítelkyni. A já? Letos slavíme s Jardou již osmé výročí svatby a máme spolu tři děti. Někdy je cesta ke štěstí vážně trnitá. Ale my se nedali a zvládli jsme to. Navzdory všem předsudkům. A jsem za to moc ráda, protože Jarda je báječný chlap. Stokrát lepší než jeho bratr.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
