Jana se zamilovala do svého kamaráda Dušana. Problém je v tom, že nedávno ovdověl a ona mu chtěla být oporou. Pak se probrali v posteli a jejich kamarádi si myslí, že to je od Jany nehoráznost
Dušan (45) ovdověl a já
svému kamarádovi chtěla pomoci, protože to s ním vypadalo bledě.
Jenomže jsme spolu trávili hromadu času a mezi námi to
zajiskřilo. Jak jsem čekala, společní přátelé mě za to
odsoudili. Prý jsem ho nenechala truchlit a ještě se mi to vrátí
S Dušanem jsem si vždycky
skvěle rozuměla, byli jsme přátelé asi šest let. Jeho
přítelkyni jsem respektovala, ačkoliv jsme spolu tak úplně
nesouzněly. Když pak onemocněla, snažila jsem se je oba psychicky
podpořit. Nicméně si mě Helena nepustila k tělu, takže jsem o
jejím stavu příliš nevěděla a Dušan to s kamarády také moc
nerozebíral.
Když zemřela po boji se
zákeřnou nemocí, byl to pro mě šok. Cítila jsem, že Dušan
procházel těžkými časy. Teprve pak ale vypadal, že se dočista
zhroutí. S kamarády jsme o něj měli strach. Ztrácel se nám před
očima, nevnímal a nezdálo se, že by situaci jakkoliv zvládal.
Chci říct, že ani neplakal, neměl vztek nebo nějakou emoci,
kterou čekáte po smrti blízkého. Dušan, jakoby se od svého
života odpoutal.
V té době jsem byla bez
partnera a rozhodla se s Dušanem trávit víc času. Vytáhnout ho v
pracovní době na oběd, denně mu zavolat a o víkendu se zastavit
jen tak na kus řeči. Nechtěla jsem být dotěrná, ale zároveň
jsem ho nechtěla nechat jen tak. Můj otec po smrti své druhé
manželky zmizel na rok ze světa a má to trvalé následky. Myslím,
že se tak trochu zbláznil.
Zprvu
se Dušan tvářil, že ho skoro až otravuju. Ale pak si na mě
zvykl, asi jako na každodenní povinnost. Trávili jsme spolu den za
dnem osobně, nebo na telefonu. Později se mi začal svěřovat nebo
mě sám vyhledávat. Vymýšlel, kam bychom mohli zajet na výlet
nebo na který film do kina.
Pomohla
jsem mu kompletně předělat byt, aby začal znovu. Vyslechla jsem i
ty jeho nejdepresivnější řeči. Pak konečně nastal obrat a
Dušanovi se vrátil jeho charakteristický smysl pro humor a uměl
se opět zasmát. Jenže pak se jednoho večera něco přihodilo a my
dva se spolu probrali nazí po nečekaně zbrklém milování.
Z
mojí strany to tak překvapivé nebylo, protože mě Dušan tajně
přitahoval léta. Byla jsem si ale jistá, že na takové věci nemá
myšlenky. Přiznal se mi, že je mi se mnou skvěle, jako mu už
dlouhé roky nebylo. Věděla jsem, že jsem do něj zamilovaná.
Jenže jsem se obávala, jak nás přijmou kamarádi.
V
partě známých jsme pochvalu nedostali. Všichni se na nás, coby
pár, dívají skrz prsty.
„To snad není možný, to je snad hyenismus,“ neudržela se kamarádka.
„Nevadí ti, že Dušan nestihl truchlit? Víš, jak je to důležitý i pro další vztah? Tohle se nedá jen tak přejít,“ varoval mě vážně
kamarád.
Nejhorší
je, že vím, že mají pravdu. Jenže teď přeci nedám Dušanovi
kopačky a někam se na rok neschovám, než si projde nějakou fází.
Už jsem to pokazila a nedá se nic dělat. Důsledky si ponesu, až
přijde naše první krize, o tom nepochybuji.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
