Jana se zamilovala do kolegy. Přitažlivost byla oboustranná, jako by se
znali roky! První schůzka byla nesmírně romantická, z druhé však Jana s
panikou utekla.
V naší firmě
pracuji už pět let, a i když jsem měla pár kolegů, se kterými jsem si dobře
rozuměla, a občas i trochu koketovala, nikdy mě nenapadlo, že bych si právě
v práci našla přítele. Ale pak se objevil Tom; vysoký, pohledný,
sebevědomý a nezadaný! Od prvního okamžiku jsme si lidsky i pracovně
neuvěřitelně rozuměli. Brzy jsem si uvědomila, že se do kolegy zamilovávám. Díky
bohu se zdálo, že mu ani já nejsem lhostejná! Když přišlo pozvání na večeři,
těšila jsem se jako puberťačka.
Večeře byla
dokonalá. Seděli jsme v útulné restauraci, povídali si o životě, o dětství,
rodičích i minulých vztazích. Měla jsem pocit, jako bychom se znali roky. Když
mě doprovodil k domu, chvíli jsme rozpačitě stáli u dveří. Pak přišel ten
okamžik!
Jeho rty se dotkly
mých… Líbali jsme se celou věčnost. Nejraději bych ho pozvala nahoru, ale sex
na prvním rande neuznávám. Zamilovala jsem se až po uši a doufala, že to bude
konečně ten pravý.
Když mě pozval na
druhou večeři, tentokrát však k sobě domů, bylo mi jasné, že už nepůjde
jen o nevinné líbání. Těšila jsem se. Jenže jsem netušila, že mě čeká šok,
který pohřbí naděje, které jsem do vztahu vkládala.
Když jsem vstoupila
do jeho bytu, všechno se zdálo normální, až do chvíle, kdy jsem zahlédla první
terárium a v něm obrovského, ohavného chlupatého pavouka! A pak jsem viděla další
a další. Obývací pokoj byl plný polic s terárii a poloprůhlednými
krabičkami všech velikostí.
„Kolik jich máš?“ vyhrkla jsem a
snažila se zachovat klid a volně dýchat. „Tak kolem čtyřiceti druhů. Jsou úžasní, viď? Každý z nich má jinou osobnost,“ odpověděl nadšeně, a popisoval
mi jednoho pavouka za druhým. Jenže já neviděla nic. Všechno se mi začalo
rozmazávat, srdce mi bušilo a jediné co jsem chtěla, bylo utéct. Trpím totiž arachnofobií!
„Tome, musím okamžitě pryč! Jsem arachnofobik“ vyhrkla jsem, když jsem konečně mohla opět mluvit.
Cítila jsem, jak se mi třesou ruce a srdce mi buší tak hlasitě, že ho Tom musel
slyšet. Jenže on na mě zíral jako by nechápal, co mu říkám.
Poté se mi
pokoušel vysvětlit, jak jsou ti „tvorečkové“ miloučcí a úžasní. Dokonce začal
po jednom šmátrat v teráriu, že mi ukáže, jaký je to mazel. Vůbec nevím
jak, ale najednou jsem stála před Tomovým domem. Vyběhl za mnou, snažil se mě
uklidnit, pohladit, ale odstrčila jsem ho. Představa, že mě hladí rukou,
v níž držel tu příšeru byla šílená.
Náš vztah skončil
stejně rychle jako začal. Láska možná přenáší hory, ale mě přes mou fóbii
nepřenesla. Nemohu milovat muže, který miluje a sahá na pavouky. Nesnesla bych
jeho doteky, stále bych viděla osm hnusných nohou. Jen když to píši, tak mě
mrazí!
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
