Zdroj: Pexels

Problémy v milostném životě má každý. Někdo zanedbatelné, jiný výrazné, ale pravděpodobně neexistuje vztah, kde by alespoň něco neskřípalo. Jana by si stěžovat nemusela. Je pohledná, má partnera. Jen se kvůli jednomu tělesnému „hendikepu“ vyhýbá milování.

Už mi dávno není dvanáct, ale na všechny ty dívčí problémy si pamatuji, jako by to bylo včera. Drtivou většinu spolužaček trápila malá prsa, jiné zase výrazné ochlupení a některé ňadra příliš velká. Když je něčeho málo, anebo naopak moc, jde zpravidla
o nepříjemnost, což je věc, kterou důvěrně znám.

Můj problém však byl odjakživa méně „obecný“, a proto se mi o něm těžko hovořilo. Zvlášť v pubertě. V rodině máme takovou anomálii, a sice
výrazné bradavky, doopravdy nápadné. Běžná
ženská bradavka sice reaguje na různé podněty, ale a v klidovém stavu
bývá spíše neviditelná. Jenže ženy z naší
rodiny mají bradavky doslova trčící, a to ještě způsobem, že ňadra pod šaty pak vypadají nejen nepřirozeně, ale i dost divně. Navíc přitahují nežádoucí pozornost, o kterou, pokud zrovna netoužíte po
dráze holky z erotického filmu, prostě nestojíte.

S výraznými bradavkami jsem se už narodila.
V dětském věku ještě šlo drobnou nerovnost pod tričkem schovat. Jenže jak
přicházela puberta, nastával problém. Už ve čtvrté třídě jsem měla prsa
jedničky a bradavky pevné a trčící jako nějaká kojící žena, takže jsem
musela nosit výhradně pushupky, jediné podprsenky, které mou anomálii dokázaly zamaskovat.

Vím, že jiné ženy by se mnou třeba i rády měnily, jenže
já se cítila nesvá. Překážející hroty jsem navíc měla stále citlivější,
takže když jsem zrovna neměla k dispozici kvalitní pushupku, musela jsem si ňadra pod podprsenkou přelepovat. Nebavilo mě to a nejhorší zkušenost
přišla se zahájením milostného života.

S prvním přítelem Honzou jsem se intimností bála, a když už na ně došlo, nebylo vážně o co stát. Má ňadra na sebe celkem očekávatelně strhla veškerou pozornost a přítele nenapadlo nic chytřejšího,
než za ně tahat. Když jsem ucukávala a vysvětlovala, že je mi to nepříjemné, nepřestával a dílo hrůzy dokonal o pauze, kdy se vzdálil
do koupelny.

Netušila jsem, co má v úmyslu a byla připravená na ledacos.
Ovšem výsledek překonal všechny postelové trapasy. Honza si totiž přinesl
dva plastové kolíčky na prádlo a jednoduše zkusil, jestli mi půjdou na prsa připnout. Už při prvním pokusu jsem bolestivě vykřikla, Honzu omylem shodila z postele a v tu ránu bylo po milování. I když
se mi později omluvil s vysvětlením, že některé ženy to mají rády
drsněji, a odpustila mu, nepříjemný zážitek mi v hlavě zůstal. Došlo mi, že se
svými prsy budu atrakce pro každého, a vztahům se pak preventivně nějaký čas vyhýbala.

Až před rokem jsem poznala Daniela. Je milý, ohledný,
příjemný a myslím, že podobné extravagance, jako kolíčky na prádlo na prsou, by ho
nenapadly… Přesto spolu spíme jen v podprsence.
Uvolnit se zkrátka nedovedu a pořád mě straší myšlenka, že by zase mohl přijít
nějaký postelový trapas.

Další příběhy ze života →

Zdroj: Pexels

Problémy v milostném životě má každý. Někdo zanedbatelné, jiný výrazné, ale pravděpodobně neexistuje vztah, kde by alespoň něco neskřípalo. Jana by si stěžovat nemusela. Je pohledná, má partnera. Jen se kvůli jednomu tělesnému „hendikepu“ vyhýbá milování.

Už mi dávno není dvanáct, ale na všechny ty dívčí problémy si pamatuji, jako by to bylo včera. Drtivou většinu spolužaček trápila malá prsa, jiné zase výrazné ochlupení a některé ňadra příliš velká. Když je něčeho málo, anebo naopak moc, jde zpravidla
o nepříjemnost, což je věc, kterou důvěrně znám.

Můj problém však byl odjakživa méně „obecný“, a proto se mi o něm těžko hovořilo. Zvlášť v pubertě. V rodině máme takovou anomálii, a sice
výrazné bradavky, doopravdy nápadné. Běžná
ženská bradavka sice reaguje na různé podněty, ale a v klidovém stavu
bývá spíše neviditelná. Jenže ženy z naší
rodiny mají bradavky doslova trčící, a to ještě způsobem, že ňadra pod šaty pak vypadají nejen nepřirozeně, ale i dost divně. Navíc přitahují nežádoucí pozornost, o kterou, pokud zrovna netoužíte po
dráze holky z erotického filmu, prostě nestojíte.

S výraznými bradavkami jsem se už narodila.
V dětském věku ještě šlo drobnou nerovnost pod tričkem schovat. Jenže jak
přicházela puberta, nastával problém. Už ve čtvrté třídě jsem měla prsa
jedničky a bradavky pevné a trčící jako nějaká kojící žena, takže jsem
musela nosit výhradně pushupky, jediné podprsenky, které mou anomálii dokázaly zamaskovat.

Vím, že jiné ženy by se mnou třeba i rády měnily, jenže
já se cítila nesvá. Překážející hroty jsem navíc měla stále citlivější,
takže když jsem zrovna neměla k dispozici kvalitní pushupku, musela jsem si ňadra pod podprsenkou přelepovat. Nebavilo mě to a nejhorší zkušenost
přišla se zahájením milostného života.

S prvním přítelem Honzou jsem se intimností bála, a když už na ně došlo, nebylo vážně o co stát. Má ňadra na sebe celkem očekávatelně strhla veškerou pozornost a přítele nenapadlo nic chytřejšího,
než za ně tahat. Když jsem ucukávala a vysvětlovala, že je mi to nepříjemné, nepřestával a dílo hrůzy dokonal o pauze, kdy se vzdálil
do koupelny.

Netušila jsem, co má v úmyslu a byla připravená na ledacos.
Ovšem výsledek překonal všechny postelové trapasy. Honza si totiž přinesl
dva plastové kolíčky na prádlo a jednoduše zkusil, jestli mi půjdou na prsa připnout. Už při prvním pokusu jsem bolestivě vykřikla, Honzu omylem shodila z postele a v tu ránu bylo po milování. I když
se mi později omluvil s vysvětlením, že některé ženy to mají rády
drsněji, a odpustila mu, nepříjemný zážitek mi v hlavě zůstal. Došlo mi, že se
svými prsy budu atrakce pro každého, a vztahům se pak preventivně nějaký čas vyhýbala.

Až před rokem jsem poznala Daniela. Je milý, ohledný,
příjemný a myslím, že podobné extravagance, jako kolíčky na prádlo na prsou, by ho
nenapadly… Přesto spolu spíme jen v podprsence.
Uvolnit se zkrátka nedovedu a pořád mě straší myšlenka, že by zase mohl přijít
nějaký postelový trapas.

Další příběhy ze života →