Jan žije na vesnici. Má baráček s velkou zahradou. S manželkou Olgou měli možnost sledovat velké přátelství mezi jejich psem a kocourem, které rozdělila až smrt.
Když jsme s manželkou Olgou odcházeli do důchodu, pořídili jsme si psa. Takového maličkého. Vešel se nám do dlaně. Vesnického voříška a dali jsme mu jméno Alík.
Celý život jsme s Olgou dřeli v místní továrně jako dělníci. Byli jsme utahaní a těšili jsme se do důchodu. Přiznám se, že já jsem byl poslední dva roky už opravdu unavený. A obával jsem se, že se důchodu ani nedožiju. Upínal jsem se k poslednímu dni v práci. V zaměstnání jsem byl uznávaný odborník. Pracoval jsem jako seřizovat výrobní linky. Personalistka mě přemlouvala, zda bych nechtěl v zaměstnání dále pokračovat, že vedení by mě motivovalo zajímavým bonusem k platu. Ale já odmítl.
Už jsem v zaměstnání nechtěl strávit ani den. Viděl jsem se s Olgou doma. Budeme vstávat, až se nám bude chtít. Pak si dáme v klidu snídani, něco málo doma uděláme, podíváme se v televizi na nějaký film, budeme zahradničit a dělat jen to, co se nám bude chtít. I Olga můj názor sdílela a těšila se stejně jako já. V té době jsme měli asi dva roky kocoura Ferdu. Byl to tulák, který k nám jednoho dne přišel. Hladový. Dali jsme mu najíst a už u nás zůstal. Byl to dobrák, který nás na zahradě všude doprovázel. Když jsme něco na zahradě dělali, ležel poblíž a pozoroval nás. Když jsme si dávali kávu na terase, byl s námi. Věděl, že vždy dostane něco dobrého.
A pak jsme si hned první týden v důchodu pořídili od sousedky psa. Maličkého, vesnickou směsku a pojmenovali ho Alík. Na terase jsme mu udělali pelíšek. Alík miloval žvýkací hračky. Ležel nám u nohou a kousal si je. Kocour Ferda z počátku Alíka nedůvěřivě pozoroval z bezpečné vzdálenosti, ale každým dnem se k nám přibližoval blíž a blíž. A jednoho dne, když jsme opět seděli u kávy, jsem byli svědky zrodu jejich přátelství. Ferda se uvelebil v psím pelíšku a vyhříval se na sluníčku. Alík si hrál a najednou se vydal směrem k Ferdovi. Byl unavený a plácnul sebou vedle kocoura a okamžitě usnul. A kocour se nepohnul. V pelíšku vedle sebe ležel kocour a pes.
Od toho dne tam spolu spali často. Oblizovali se, pes klidně spal na zádech a neměli problém se poděli i o pochoutku. „Olgo, pojď se podívat, už zase hrajou na honěnou,“ zavolal jsem manželku. Den před tím jsem totiž zahlédl, jak se Ferda s Alíkem honili po zahradě. Chvíli honil Alík Ferdu a pak se otočili. Myslel jsem, že to byla náhoda. Ale dnes jsem jejich hru uviděl znovu. A další roky si takto náš pes s kocourem hráli běžně a my je pozorovali. Bylo to krásné.
Za pár let pes Alík neštěkal, ale v jeho zvukovém projevu byla znatelná stopa Ferdy. Alík si někdy i zamňoukal. A naopak. I Ferda občas vydával zvuky podobné štěkání. Zkrátka naši zvířecí členové rodiny se navzájem ovlivnili a našli společnou řeč. Na zahradě máme vysázené stromy na malých kmenech, takzvané čtvrtkmenech. Výška kmene je maximálně šedesát centimetrů a pak začíná koruna stromu. S manželkou nám tyto stromy vyhovují. Při česání nemusíme používat žebřík. A jednoho dne jsem objevil Alíka, jak leží na větvi asi metr na zemí. A Ferda ležel na větvi nad ním.
To mě rozesmálo. Máme psa, který umí lézt po stromě. Když bylo Alíkovi šest let, porazilo ho auto. Soused při odchodu z naší zahrady špatně zavřel vrátka a Alík utekl na ulici, kde ho porazilo auto. Zabalil jsem Alíka do prostěradla a šel si pro rýč. Chtěl jsem mu v zadní části zahrady vykopat hrob. Brečel jsem jako malý kluk. Když jsem se vrátil z kůlny, uviděl jsem Ferdu, jak stojí nad Alíkem. Očuchával ho a vydával bolestné zvuky. A pak utekl. Nikdy více jsme už Ferdu neviděli. Hledali jsme ho po širokém okolí. A tak skončilo nádherné přátelství mezi kočkou a psem, které jsme měli možnost pozorovat.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
