Ivona byla v práci nová a na zaučení se jí ujal milý kolega. S ním si skvěle rozuměla do chvíle, než se k ní na firemním večírku zachoval násilně. Protože hned nic neřekla, raději mlčí a vše si vyčítá.
Můj kolega, kterému jsem věřila, si na mě dost rázně dovoloval. Byla jsem v šoku a nestihla jsem se bránit. Nyní mám pocit, že je to i moje chyba. Mlčením vše jen zhoršuji, kolega mi dělá v práci peklo.
V nové práci jsem hledala nějakou spřízněnou duši. Potřebovala jsem nejen zapadnout do kolektivu, ale také pomoci se zaučováním. Mezi ženami jsem spojenkyni nenašla. Ne, že by mi vyloženě házely klacky pod nohy, ale nechávaly mě v tom prostě „vykoupat“. Chápu, že nemusím být sympatická každému. Proto mě potěšilo, když si mě vzal pod křídla sympatický kolega.
Byl to jeden z šéfů, ne přímo můj, ale měl hodně zkušeností a kontaktů. Poradil mi hravě úplně se vším a navíc mě brali díky jeho zájmu vážně i ostatní. Byla jsem moc vděčná za to, že někdo tak vysoce postavený, vystudovaný a chytrý, se se mnou vůbec baví. Mělo to ale háček, což mě vážně předem nenapadlo. Asi jsem dost naivní.
Na firemním večírku jsem se s tímto kolegou ocitla na moment sama, bylo to v chodbičce u kabátů. Naprosto mě šokovalo, co udělal. Namáčkl mě ke zdi, začal mě líbat a to rovnou dost odvážně. Rukama mi zajel za podprsenku i pod sukni. Pak se ozvaly zvuky, někdo přicházel, a tak se odtáhl. Mrkl na mě a odešel. Já jsem úplně opařená zůstala chvíli stát a uvědomila si, že jsem mu vůbec nedala najevo, že se mi to nelíbí. Měla jsem mu dát hned facku!
Na záchodě jsem to celé rozdýchávala poměrně dlouho. Dělalo se mi špatně a chtělo se mi brečet nad tím, jak jsem byla hloupá. Vrátila jsem se mezi ostatní a dotyčnému nevěnovala jediný pohled. Brzy se postaral, aby seděl vedle mě. Dotýkal se mě pod stolem a já se prudce odtáhla. Pochopil a naštěstí toho nechal.
„Jak myslíš,“ zašeptal výhružně. Věděla jsem, že je zle.
Úplně by přitom postačilo, kdyby mi sdělil svůj návrh slovně, já bych odmítla a šlo by se dál. Takhle jsem si ale připadala oplzlá a zneužitá. Zároveň jako komplic, který to všechno dovolil. Možná jsem ho nezáměrně sváděla? Cítila jsem jeho ruce na kůži, jeho jazyk v mojí puse. Docházelo mi, že tím se pro mě v práci vše mění.
Už s tím mužem nemůžu spolupracovat, nechávat si pomoct nebo se s ním radit. Je dost možné, že moje odmítnutí bude oplácet nějak nepříjemně. Třeba přijdu o práci. To mi přišlo dost nefér. Jen kvůli tomu, že mám perverzního kolegu a všechno jsem si špatně vyložila? Nebo jsem měla předem počítat s tím, že pomoc od zkušenějšího kolegy znamená „něco za něco“?
Uteklo pár týdnů a nikomu jsem nic neřekla, což je podle mě další velká chyba. Mlčení znamená souhlas, jak se říká. Ve skutečnosti jsme to v sobě ale stále zpracovávala a hledala nejlepší řešení. Jak jsem čekala, ten člověk mě v práci při první příležitosti potopil.
„Dost jsi mě zklamala, tvoje tempo není dostatečné,“ řekl mi přede všemi na poradě.
Kdybych vyrukovala s tím, co si ke mně dovolil, ještě bych vypadala, že si vymýšlím. Nikdo by mi to zkrátka nevěřil. A tak to prostě chodí. Ženy jsou stále v nevýhodě, i když jde jen o banality. Vím, že příště bych někomu takovému okamžitě způsobila bolest. Příště už bych se nedala a ozvala bych se.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
