Ivana během menopauzy získala bonus v podobě potravinové intolerance. Celý život mohla jíst cokoliv a nyní její tělo odmítá lepek a laktózu. Její maminka je z Ivanina omezení zmatená. A Ivana problém musela vyřešit sama.
„Ivanko, a smetanu do kávy můžeš, ne?“, volala na mě maminka při návštěvě. Mamince je přes sedmdesát a je z mého potravinového omezení značně zmatená.
Trpělivě jsem mamce vysvětlila, že smetana je vyrobená z kravského mléka a nemohu jíst ani smetanu. Mamka kroutila hlavou a pro sebe si mumlala: „To jsem z toho jelen. Celý život jsi jedla všechno a teď nemůžeš nic.“ Já sama jsem z nového stravování rozladěná. Jeden by nevěřil, kde všude se lepek a stopy mléka nachází. S nadsázkou tvrdím, že skoro všude. Dříve jsem v obchodě nakoupila během půl hodiny. Nyní stojím u regálu a jsem nucena číst drobné popisky na výrobcích, abych zjistila jejich složení.
Jsem zvyklá se stavit dvakrát v týdnu na návštěvě u svých rodičů. Na hodinku. Dáme kávu, promluvíme si a já si zapíšu úkoly, co potřebují rodiče zařídit. Zatím jsou rodiče soběstační a jediné, co pro ně dělám, jsou objednávky z internetu. Ostatní zvládají sami. Sami si dojedou nakoupit, uklidí si, uvaří a žijí aktivním životem. Když vidím jejich životosprávu, divím se, že oni netrpí na bolesti trávicího traktu.
Rodiče si dávají kávu dvakrát denně. K tomu musí mít něco sladkého. Občas jim koupím nějaký dortík, ale většinou mají zásobu sušenek. „Ivanko, ale tatranku ke kávě neodmítneš,“ podívala se na mě maminka. Opět mě čekalo vysvětlování, z čeho je tatranka vyrobená. A jako pokaždé slyším maminku: „Holka, ty fakt nemůžeš nic,“ a s chutí se zakousla do čokoládové pochoutky. Nebo při minulé návštěvě mě maminka chtěla udělat radost, tak mi koupila bezlepkové sušenky slepené mléčným krémem. Trpělivě jsem zavřela oči a nadechla se.
„Mami, jsi strašně moc hodná. Ta sušenka je sice bezlepková, ale slepená krémem, který je z mléka. To nemůžu. Bude mě bolet břicho,“ usmála jsem se. Stalo se proto tradicí, že jsem dostala kávu a k tomu banán. Ale jo, byla jsem spokojená. Všimla jsem si, že si rodiče přede mnou přestali dávat sušenky. „Jé, to nemusíte. Normálně si sladkost dejte. Mě to nevadí,“ dojalo mě gesto rodičů.
„A dneska si dáš i kokosové mléko do kávy,“ usmála se na mě mamka a vítězoslavně vytáhla z lednice sklenici. Ihned jsem věděla, že je to zase průšvih. Mamka koupila kokosový olej, který v lednici změnil konzistenci. To byla poslední kapka. Rozhodla jsem se dále rodiče netrápit. Vyřešila jsem to po svém. Koupila jsem si kokosové mléko a mám ho u rodičů v lednici. A občas, když mám chuť, tak si donesu vhodné sušenky ke kávě.
Když jsem s rodinou pozvaná k rodičům na odpolední návštěvu, donesu si krabičku se svým jídlem. Nechci rodiče stresovat. Vymýšlejí pak nesmyslné kombinace a nenají se nikdo. Manžel vždy griluje maso, všichni si pochutnávají na pečivu a já si dám místo toho krabičku zeleninového salátu. A jsme všichni spokojení. Nicméně musím potvrdit, že je složité změnit zajeté zvyky ve stravování. Obzvláště u starších lidí, kteří nerozumí složení potravin.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
