Vladana Augstenová se k práci sexuální asistentky dostala přes nejstarší řemeslo, které provozovala rok a půl. Prošla si ale také čtyřletým celibátem. Sexuální asistentu dělá od roku 2015 a za tu dobu prošla jejíma rukama celá řádka klientů a klientek. Ať už šlo o ochrnuté nebo mentálně znevýhodněné lidi. Těm všem ukázala, jak se svou sexualitou pracovat tak, aby jejím prostřednictvím dokázali uvolnit vnitřní napětí a frustraci.

„Vždycky do toho jdeme s tím, aby ten člověk dostal odbornou pomoc, nejenom prvoplánové uspokojení. Pracovala jsem například se sedmadvacetiletým klientem, který se narodil s obrnou, takže se těch 27 let nepohyboval a jenom ležel ve skrčené poloze se skrčenýma rukama. Poté, co tam došlo k uvolnění napětí v těle, a to se netýká jenom erekce a ejakulace, to se týká celkového napětí, byl schopný uvolnit ruce a pohybovat prsty, což se mu nikdy předtím nestalo. Takže jeho tatínek brečel a ještě říkal: „To dokážou jenom ženský,“‚ vzpomíná Vladana Augstenová v rozhovoru s Bárou Hlaváčkovou.

Kdo je sexuální asistentka, kdybychom to měly vzít stručně?
Sexuální
asistenti jsou lidé, kteří poskytují sexuální služby, erotické služby na
odborné bázi. Je to odborná služba.

To znamená – abychom byly konkrétní – jaké jsou možnosti? Kam až to může zajít?
Ještě
předtím, než to vysvětlím, bych ráda uvedla věci na pravou míru. Vy jste mluvila o postižených a hendikepovaných lidech,
to už se ale nepoužívá. Říká se znevýhodnění, aby se ti lidé nedegradovali a neměli pocit, že jim bereme důstojnost, že jsou
neschopní nebo postižení. Jsou znevýhodnění a právě na základě toho
znevýhodnění pracujeme s jejich tělem. Týká se to lidí, kteří
nedokážou psychicky ani fyzicky sexuálně ovládnout svoje tělo. Každý člověk má sexuální potřeby, a pokud není schopný je uspokojit na obou úrovních – mentální ani fyzické – tak
jsme tady my, asistenti, kteří jim s tím pomáháme. A to formou poradenství nebo práce s tělem.

Ta práce s tělem, co všechno to obnáší?
To zajímá
každého. Tvoří ji všechno, co obsahuje vaše sexualita, takže záleží na vaší fantazii, co
si pod tím umíte představit. A týká se to skutečně všech sexuálních potřeb,
které máme, ať je to vnímání smyslových nebo tělesných potřeb. Ale nesmí jít o
zneužívání ani na jedné straně – zneužívání sexuálního asistenta či asistentky nebo zneužívání klienta k nějakým svým sexuálním potřebám.

Máte vy osobně nějakou svou hranici?
Já
mám hranici takovou, že už neposkytuju sexuální interakci, pohlavní ani orální styk, a to už dlouho. To ještě předtím, než jsem začala být asistentkou a začala se věnovat sexuální práci. Hranice, a to se týká i
ostatních asistentů a jsme k tomu vedeni v rámci školení, je taková, že nám ta práce musí být příjemná a musí být příjemná klientovi. Neděláme to pro peníze, ale samozřejmě ta úplata a odměna tam je jako za každou jinou nadstandardní službu. Nesmí to být ovšem na úkor naší energie.

Vy jste zmiňovala, že jste měla určitou hranici, ještě než jste dělala sexuální asistentku. Netajíte se ale s tím, že jste se věnovala prostituci. Jaký je rozdíl mezi prostitutkou a sexuální asistentkou?
Já považuji prostituci za posvátný archetyp. A
skutečně to tak je. Když se podíváte do historie prostituce, ne sexuální práce,
kterou teď takhle nazýváme v naší novodobé civilizaci, tak v dřívějších
dobách se uctívala posvátná prostituce, posvátná prostitutka. Byly to kněžky
lásky, které vítaly do chrámu hosty a staraly se o ně formou jídla, blahobytu, požehnání až nějakých sexuálních prožitků a péče. V dnešní době je prostituce zneužitá, zprofanovaná, světská. Z té
historie to pomalinku klesalo tady na tu úroveň a dnes už díky
Rozkoši bez rizika, která se věnuje lidem v sexbyznysu, říkáme, že je
to sexuální práce, pokud se někdo dobrovolně rozhodne pro sexuální službu a má
za to úplatu. Bohužel to není legální z hlediska toho, aby člověk mohl odvádět daně, ale pořád je to služba, za kterou je člověk placený, a můžeme to tedy nazývat sexuální prací. Prostituci považuju za archetyp a
prostitutku má v sobě každá žena, každá je prostituitní, a je dobře, když v sobě ten archetyp rozvíjí, stejně jako rozvíjí archetyp matky, sestry, milenky nebo herečky, protože to je komplexní žena.

Jakým způsobem se znevýhodněným lidem pomáhá? Co potřebují, co jim chybí? Abychom to pochopili, protože si myslím, že veřejnost netuší, jak to mají znevýhodnění lidé.
Já myslím, že tuší, ale nechtějí si to představovat. Možná si to umí představit ten, kdo má srovnanou sexualitu, kdo nemá předsudky a kdo si dokáže domyslet, že člověk, který se nemůže pohybovat, zasouložil
si v 17 letech, srazilo ho auto, skočil do vody, zlomil si páteř, už si v
životě nezasouloží. To si nikdo nedokáže představit, dokud to nezažije. Ale
dokázali si to představit a dokážou příbuzní těch lidí nebo jejich rodiče, a ti se nám také ozývají. Každý má v sobě sexuální energii, a ta se nemění, i když máte
ochrnuté tělo. Nemění se to ani pro lidi, kteří jsou mentálně znevýhodnění
a zavření někde v izolaci s kazajkami, protože mají sebedestruktivní sklony. Pořád v sobě mají sexuální energii a personál musí vyndat všechny předměty z místnosti, protože by si je jinak klienti vkládali do análního otvoru, aby uspokojili své sexuální potřeby. Takže na základě
vědeckého podložení je jisté, že sexuální energii z těla nevymýtíte. To znamená, že čím víc je člověk znevýhodněný, tím víc nemá energii vybitou, využitou, a vzniká z toho frustrace a agresivita. Sexuální asistence vznikla na základě toho, že personál
tady v těch prostředích byl nějakým způsobem atakovaný agresivními klienty.

Máte nějakého konkrétního klienta, který vám utkvěl v paměti? Kdy si vzpomínáte, že stačilo málo a hodně jste mu nebo jí pomohla?
Každý člověk je specifický ve svých sexuálních
potřebách. Já to mám tak, že neposkytuju tradiční erotický servis. Učíme se to i v té sexuální asistenci, abychom nebyli jenom objektem sexuálního zájmu. Sexuální asistence pro znevýhodněné lidi má přesah v
tom, že jsme odborně školení a formou terapie pomáháme těm lidem
k samostatnosti a nezávislosti. Ale vybavuji si jednoho klienta, kterého
jsem navštěvovala. Byl to sedmadvacetiletý kluk, který se narodil s obrnou, takže se těch 27 let nepohyboval a jenom ležel ve skrčené poloze se skrčenýma
rukama. Při práci s ním jsem používala svoje tělo,
které on nikdy předtím neviděl, respektive nikdy neviděl nahé ženské tělo nebo se ho nikdo nedotýkal. Ale to byl celý proces, to nebylo, že bych mu řekla: „Dobrý den, já jsem sexuální asistentka, jdeme na to,“ a hned se tam vysvlékla. To je proces, kdy
se na to ten člověk musí připravit psychicky a jsou k tomu potřeba různé nástroje, abych tomu člověku dokázala v jeho sexualitě pomoct.

Ale když se vidíte poprvé, tak si popovídáte.
Vždycky
tam je konzultace, úvodní hodina. Vždycky si musíme popovídat a
vždycky do toho jdeme s tím, aby ten člověk dostal odbornou pomoc a nejenom prvoplánové uspokojení. A potom, co jsem s ním pracovala, co tam došlo k
uvolnění napětí v těle, a to se netýká jenom erekce a ejakulace, to se týká
celkového napětí, tak byl schopný uvolnit ruce a pohybovat
prsty, což se mu nikdy předtím nestalo. Takže jeho tatínek brečel a ještě
říkal: „To dokážou jenom ženský.“

Vy narážíte na to, že se musíte s klientem seznámit, atd. Bývá tam z jejich strany stud, nebo naopak?
Samozřejmě, když těch 30 let nikoho neviděl. Vemte si, že ti lidé se
narodí s nějakým znevýhodněním a odmalinka jsou pasovaní ne na to, že jsou zdravá holčička, zdravý chlapeček, ale že jsou postižené dítě. Ani
neslýchají znevýhodněné, ale postižené dítě, a jejich blízcí tomu musí obětovat úplně všechno.
A to poslední, na co by se měli soustředit, je osobní život dítěte, protože mají co
dělat s jeho ošetřováním a přizpůsobením životního stylu celé rodiny. My jsme tady proto, abychom řešili fázi, kdy se tam ta sexualita nějakým způsobem projevuje. To je
masturbování na ulici u autistických dětí, a to i v případě dívek, které zase třeba atakují muže nebo jsou bezhraniční.

Jasně.
My
k tomu používáme piktogramy, máme obrázky a různé nástroje, jak s těmi dětmi nebo dospívajícími pracovat, protože do 18 let nepracujeme s jejich těly, to až nad 18 let
a vždycky s tím musí klient souhlasit. Ne že přijde
maminka, že už má syn ejakulaci a že je to
nepříjemné, že ho převléká nebo koupe a dochází tady k těm záležitostem. Takže
pak nás volají, jak s tím naložit, co s tím dělat, jestli se toho dítěte dotýkat, nedotýkat nebo ho na to nějak upozorňovat. Od toho jsme tady my,
kteří procházíme výcvikem, abychom poradili jak rodičům, tak i těm dětem nebo lidem.

Jak se s vámi ti znevýhodnění nebo jejich rodiče spojí? Vím, že existuje organizace Freya. Ta vám hledá klienty nebo klientům hledá vás?
My
tam máme medailonky, kde máme uvedeno, kým jsme, ale bude
se to měnit, protože holky z Freyi na tom výrazně pracují, aby ten systém byl
co nejvíc profesionální, terapeutický, ukotvený, aby tam nedocházelo k žádným
pochybením, aby to bylo absolutně bezpečné pro klienty i pro nás, protože
samozřejmě i my můžeme být nějakým způsobem zneužití anebo atakovaní agresivními jedinci, atd. Takže musí být naprosto jasné, o čem ta služba je, jaká má pravidla klient a jaká má pravidla asistentka.
Etický kodex. Tohle všechno tam je a mimo jiné je tam prezentace našich osobností. Klienti si musí zavolat sami. Pokud
nedokážou mluvit, tak to formulujeme emailovou komunikací, ale vždycky s tím musí
souhlasit. Takže u znevýhodnění, která jsou mentální a vážnější a ten
člověk není schopný rozhodnout o svých potřebách nebo nedokáže rozhodnout o
tom, jestli ano, nebo ne, tak s takovými lidmi nemůžeme pracovat. Pracovat můžeme jenom s těmi, kteří jsou k tomu skutečně kompetentní a rozhodují o své vlastní osobnosti. Nemohou za ně rozhodovat ošetřovatelé ani rodiče stylem: „Dal jsem mu to jako dárek k narozeninám, on o tom neví a čeká, že vyskočíme z dortu a v podvazcích.“ I takové objednávky dostáváme.

To znamená, že vy jako žena nemáte klienty jen muže, ale pravděpodobně budete mít i klientky ženy, které chtějí poradit, protože žena ženě rozumí nejlépe.
To bylo takhle na začátku, že ženy kontaktovaly nás, ženy, protože
skoro všechny znevýhodněné ženy byly nějak zneužité nebo znásilněné, protože jsou zranitelné a nemají žádné hranice. Ale teď už je to jiné. Ta služba se posunula, lidé si navzájem
sdělili zkušenosti. Je to dobré, není to dobré, už to máme
ověřené a každý rok se dělají zprávy o tom, jak pracujeme. Všichni se nás ptají, jak to děláme, ale je to intimní práce, takže neprozrazujeme,
jak s daným člověkem pracujeme. To by bylo, jako byste někomu vyprávěla, jak souložíte s
manželem nebo jak s ním prožíváte intimní chvíle. Mezi námi jsou i asistentky a asistenti, kteří
poskytují pohlavní a orální styk, ale není to a priori, že by se tím chlubili. Ta služba funguje tak, že tam musí být vzájemná dohoda, přitažlivost,
takže když to asistentka nebo asistent necítí, tak k tomu nedochází a
může si to klient přát sebevíc. Je to, jako když si vybíráte psychoterapeuta, buď si sednete, nebo ne.

Co dalšího prozradila Vladana Augstenová v rozhovoru s Bárou Hlaváčkovou?

• Jak se stala z prostitutky sexuální asistentkou
• Proč si v práci prošla vyhořením a jak se to projevilo
• Jak její sexuální práci přijala rodina
• Zda si užívá sex, když se mu celý den věnuje v práci
• Co jí přinesla čtyřletá sexuální abstinence

Vladana Augstenová se k práci sexuální asistentky dostala přes nejstarší řemeslo, které provozovala rok a půl. Prošla si ale také čtyřletým celibátem. Sexuální asistentu dělá od roku 2015 a za tu dobu prošla jejíma rukama celá řádka klientů a klientek. Ať už šlo o ochrnuté nebo mentálně znevýhodněné lidi. Těm všem ukázala, jak se svou sexualitou pracovat tak, aby jejím prostřednictvím dokázali uvolnit vnitřní napětí a frustraci.

„Vždycky do toho jdeme s tím, aby ten člověk dostal odbornou pomoc, nejenom prvoplánové uspokojení. Pracovala jsem například se sedmadvacetiletým klientem, který se narodil s obrnou, takže se těch 27 let nepohyboval a jenom ležel ve skrčené poloze se skrčenýma rukama. Poté, co tam došlo k uvolnění napětí v těle, a to se netýká jenom erekce a ejakulace, to se týká celkového napětí, byl schopný uvolnit ruce a pohybovat prsty, což se mu nikdy předtím nestalo. Takže jeho tatínek brečel a ještě říkal: „To dokážou jenom ženský,“‚ vzpomíná Vladana Augstenová v rozhovoru s Bárou Hlaváčkovou.

Kdo je sexuální asistentka, kdybychom to měly vzít stručně?
Sexuální
asistenti jsou lidé, kteří poskytují sexuální služby, erotické služby na
odborné bázi. Je to odborná služba.

To znamená – abychom byly konkrétní – jaké jsou možnosti? Kam až to může zajít?
Ještě
předtím, než to vysvětlím, bych ráda uvedla věci na pravou míru. Vy jste mluvila o postižených a hendikepovaných lidech,
to už se ale nepoužívá. Říká se znevýhodnění, aby se ti lidé nedegradovali a neměli pocit, že jim bereme důstojnost, že jsou
neschopní nebo postižení. Jsou znevýhodnění a právě na základě toho
znevýhodnění pracujeme s jejich tělem. Týká se to lidí, kteří
nedokážou psychicky ani fyzicky sexuálně ovládnout svoje tělo. Každý člověk má sexuální potřeby, a pokud není schopný je uspokojit na obou úrovních – mentální ani fyzické – tak
jsme tady my, asistenti, kteří jim s tím pomáháme. A to formou poradenství nebo práce s tělem.

Ta práce s tělem, co všechno to obnáší?
To zajímá
každého. Tvoří ji všechno, co obsahuje vaše sexualita, takže záleží na vaší fantazii, co
si pod tím umíte představit. A týká se to skutečně všech sexuálních potřeb,
které máme, ať je to vnímání smyslových nebo tělesných potřeb. Ale nesmí jít o
zneužívání ani na jedné straně – zneužívání sexuálního asistenta či asistentky nebo zneužívání klienta k nějakým svým sexuálním potřebám.

Máte vy osobně nějakou svou hranici?
Já
mám hranici takovou, že už neposkytuju sexuální interakci, pohlavní ani orální styk, a to už dlouho. To ještě předtím, než jsem začala být asistentkou a začala se věnovat sexuální práci. Hranice, a to se týká i
ostatních asistentů a jsme k tomu vedeni v rámci školení, je taková, že nám ta práce musí být příjemná a musí být příjemná klientovi. Neděláme to pro peníze, ale samozřejmě ta úplata a odměna tam je jako za každou jinou nadstandardní službu. Nesmí to být ovšem na úkor naší energie.

Vy jste zmiňovala, že jste měla určitou hranici, ještě než jste dělala sexuální asistentku. Netajíte se ale s tím, že jste se věnovala prostituci. Jaký je rozdíl mezi prostitutkou a sexuální asistentkou?
Já považuji prostituci za posvátný archetyp. A
skutečně to tak je. Když se podíváte do historie prostituce, ne sexuální práce,
kterou teď takhle nazýváme v naší novodobé civilizaci, tak v dřívějších
dobách se uctívala posvátná prostituce, posvátná prostitutka. Byly to kněžky
lásky, které vítaly do chrámu hosty a staraly se o ně formou jídla, blahobytu, požehnání až nějakých sexuálních prožitků a péče. V dnešní době je prostituce zneužitá, zprofanovaná, světská. Z té
historie to pomalinku klesalo tady na tu úroveň a dnes už díky
Rozkoši bez rizika, která se věnuje lidem v sexbyznysu, říkáme, že je
to sexuální práce, pokud se někdo dobrovolně rozhodne pro sexuální službu a má
za to úplatu. Bohužel to není legální z hlediska toho, aby člověk mohl odvádět daně, ale pořád je to služba, za kterou je člověk placený, a můžeme to tedy nazývat sexuální prací. Prostituci považuju za archetyp a
prostitutku má v sobě každá žena, každá je prostituitní, a je dobře, když v sobě ten archetyp rozvíjí, stejně jako rozvíjí archetyp matky, sestry, milenky nebo herečky, protože to je komplexní žena.

Jakým způsobem se znevýhodněným lidem pomáhá? Co potřebují, co jim chybí? Abychom to pochopili, protože si myslím, že veřejnost netuší, jak to mají znevýhodnění lidé.
Já myslím, že tuší, ale nechtějí si to představovat. Možná si to umí představit ten, kdo má srovnanou sexualitu, kdo nemá předsudky a kdo si dokáže domyslet, že člověk, který se nemůže pohybovat, zasouložil
si v 17 letech, srazilo ho auto, skočil do vody, zlomil si páteř, už si v
životě nezasouloží. To si nikdo nedokáže představit, dokud to nezažije. Ale
dokázali si to představit a dokážou příbuzní těch lidí nebo jejich rodiče, a ti se nám také ozývají. Každý má v sobě sexuální energii, a ta se nemění, i když máte
ochrnuté tělo. Nemění se to ani pro lidi, kteří jsou mentálně znevýhodnění
a zavření někde v izolaci s kazajkami, protože mají sebedestruktivní sklony. Pořád v sobě mají sexuální energii a personál musí vyndat všechny předměty z místnosti, protože by si je jinak klienti vkládali do análního otvoru, aby uspokojili své sexuální potřeby. Takže na základě
vědeckého podložení je jisté, že sexuální energii z těla nevymýtíte. To znamená, že čím víc je člověk znevýhodněný, tím víc nemá energii vybitou, využitou, a vzniká z toho frustrace a agresivita. Sexuální asistence vznikla na základě toho, že personál
tady v těch prostředích byl nějakým způsobem atakovaný agresivními klienty.

Máte nějakého konkrétního klienta, který vám utkvěl v paměti? Kdy si vzpomínáte, že stačilo málo a hodně jste mu nebo jí pomohla?
Každý člověk je specifický ve svých sexuálních
potřebách. Já to mám tak, že neposkytuju tradiční erotický servis. Učíme se to i v té sexuální asistenci, abychom nebyli jenom objektem sexuálního zájmu. Sexuální asistence pro znevýhodněné lidi má přesah v
tom, že jsme odborně školení a formou terapie pomáháme těm lidem
k samostatnosti a nezávislosti. Ale vybavuji si jednoho klienta, kterého
jsem navštěvovala. Byl to sedmadvacetiletý kluk, který se narodil s obrnou, takže se těch 27 let nepohyboval a jenom ležel ve skrčené poloze se skrčenýma
rukama. Při práci s ním jsem používala svoje tělo,
které on nikdy předtím neviděl, respektive nikdy neviděl nahé ženské tělo nebo se ho nikdo nedotýkal. Ale to byl celý proces, to nebylo, že bych mu řekla: „Dobrý den, já jsem sexuální asistentka, jdeme na to,“ a hned se tam vysvlékla. To je proces, kdy
se na to ten člověk musí připravit psychicky a jsou k tomu potřeba různé nástroje, abych tomu člověku dokázala v jeho sexualitě pomoct.

Ale když se vidíte poprvé, tak si popovídáte.
Vždycky
tam je konzultace, úvodní hodina. Vždycky si musíme popovídat a
vždycky do toho jdeme s tím, aby ten člověk dostal odbornou pomoc a nejenom prvoplánové uspokojení. A potom, co jsem s ním pracovala, co tam došlo k
uvolnění napětí v těle, a to se netýká jenom erekce a ejakulace, to se týká
celkového napětí, tak byl schopný uvolnit ruce a pohybovat
prsty, což se mu nikdy předtím nestalo. Takže jeho tatínek brečel a ještě
říkal: „To dokážou jenom ženský.“

Vy narážíte na to, že se musíte s klientem seznámit, atd. Bývá tam z jejich strany stud, nebo naopak?
Samozřejmě, když těch 30 let nikoho neviděl. Vemte si, že ti lidé se
narodí s nějakým znevýhodněním a odmalinka jsou pasovaní ne na to, že jsou zdravá holčička, zdravý chlapeček, ale že jsou postižené dítě. Ani
neslýchají znevýhodněné, ale postižené dítě, a jejich blízcí tomu musí obětovat úplně všechno.
A to poslední, na co by se měli soustředit, je osobní život dítěte, protože mají co
dělat s jeho ošetřováním a přizpůsobením životního stylu celé rodiny. My jsme tady proto, abychom řešili fázi, kdy se tam ta sexualita nějakým způsobem projevuje. To je
masturbování na ulici u autistických dětí, a to i v případě dívek, které zase třeba atakují muže nebo jsou bezhraniční.

Jasně.
My
k tomu používáme piktogramy, máme obrázky a různé nástroje, jak s těmi dětmi nebo dospívajícími pracovat, protože do 18 let nepracujeme s jejich těly, to až nad 18 let
a vždycky s tím musí klient souhlasit. Ne že přijde
maminka, že už má syn ejakulaci a že je to
nepříjemné, že ho převléká nebo koupe a dochází tady k těm záležitostem. Takže
pak nás volají, jak s tím naložit, co s tím dělat, jestli se toho dítěte dotýkat, nedotýkat nebo ho na to nějak upozorňovat. Od toho jsme tady my,
kteří procházíme výcvikem, abychom poradili jak rodičům, tak i těm dětem nebo lidem.

Jak se s vámi ti znevýhodnění nebo jejich rodiče spojí? Vím, že existuje organizace Freya. Ta vám hledá klienty nebo klientům hledá vás?
My
tam máme medailonky, kde máme uvedeno, kým jsme, ale bude
se to měnit, protože holky z Freyi na tom výrazně pracují, aby ten systém byl
co nejvíc profesionální, terapeutický, ukotvený, aby tam nedocházelo k žádným
pochybením, aby to bylo absolutně bezpečné pro klienty i pro nás, protože
samozřejmě i my můžeme být nějakým způsobem zneužití anebo atakovaní agresivními jedinci, atd. Takže musí být naprosto jasné, o čem ta služba je, jaká má pravidla klient a jaká má pravidla asistentka.
Etický kodex. Tohle všechno tam je a mimo jiné je tam prezentace našich osobností. Klienti si musí zavolat sami. Pokud
nedokážou mluvit, tak to formulujeme emailovou komunikací, ale vždycky s tím musí
souhlasit. Takže u znevýhodnění, která jsou mentální a vážnější a ten
člověk není schopný rozhodnout o svých potřebách nebo nedokáže rozhodnout o
tom, jestli ano, nebo ne, tak s takovými lidmi nemůžeme pracovat. Pracovat můžeme jenom s těmi, kteří jsou k tomu skutečně kompetentní a rozhodují o své vlastní osobnosti. Nemohou za ně rozhodovat ošetřovatelé ani rodiče stylem: „Dal jsem mu to jako dárek k narozeninám, on o tom neví a čeká, že vyskočíme z dortu a v podvazcích.“ I takové objednávky dostáváme.

To znamená, že vy jako žena nemáte klienty jen muže, ale pravděpodobně budete mít i klientky ženy, které chtějí poradit, protože žena ženě rozumí nejlépe.
To bylo takhle na začátku, že ženy kontaktovaly nás, ženy, protože
skoro všechny znevýhodněné ženy byly nějak zneužité nebo znásilněné, protože jsou zranitelné a nemají žádné hranice. Ale teď už je to jiné. Ta služba se posunula, lidé si navzájem
sdělili zkušenosti. Je to dobré, není to dobré, už to máme
ověřené a každý rok se dělají zprávy o tom, jak pracujeme. Všichni se nás ptají, jak to děláme, ale je to intimní práce, takže neprozrazujeme,
jak s daným člověkem pracujeme. To by bylo, jako byste někomu vyprávěla, jak souložíte s
manželem nebo jak s ním prožíváte intimní chvíle. Mezi námi jsou i asistentky a asistenti, kteří
poskytují pohlavní a orální styk, ale není to a priori, že by se tím chlubili. Ta služba funguje tak, že tam musí být vzájemná dohoda, přitažlivost,
takže když to asistentka nebo asistent necítí, tak k tomu nedochází a
může si to klient přát sebevíc. Je to, jako když si vybíráte psychoterapeuta, buď si sednete, nebo ne.

Co dalšího prozradila Vladana Augstenová v rozhovoru s Bárou Hlaváčkovou?

• Jak se stala z prostitutky sexuální asistentkou
• Proč si v práci prošla vyhořením a jak se to projevilo
• Jak její sexuální práci přijala rodina
• Zda si užívá sex, když se mu celý den věnuje v práci
• Co jí přinesla čtyřletá sexuální abstinence