Jen, co se Ingrid rozešla s Markem, její kamarádka Veronika o něj projevila zájem. Ingrid byla zaskočená, ale neměla nic proti. Až časem se ukázalo, že jí vztah bývalého s kamarádkou nesedí a nechce se přetvařovat.
Veronika (29) byla moje dobrá kamarádka do doby, než jsem se rozešla s Markem (31). Měla o něj zájem a já jí v tom bohužel nebránila. Ti dva spolu chodí a klape jim to. Já už se s Veronikou ale kamarádit nedokážu.
Když si to zpětně uvědomím, Veronika po mém Markoví vždycky pokukovala. Říkala jsem si, že jsem asi žárlivá a podezřívavá potvora a snažila se takovou myšlenku vytěsnit. Jenže krátce po mém rozchodu s Markem přišla Veronika s dost odvážným dotazem.
„Vadilo by ti, kdybych si s Markem někam vyrazila?“ Docela mě tou otázkou odzbrojila, nestihla jsem si to nechat projít hlavou. Příliš rychle jsem odpověděla, že ani ne. S Markem jsem se rozešla já, ale tak trochu mě k tomu donutil svým chováním. Neměl se k žádnému dalšímu kroku, závazky ho děsily.
Veroniku jsem znala už od střední a po vysoké jsme se začaly kamarádit intenzivně. Nepatřila mezi nějaké vypočítavé mrchy, byla to hodná holka. Možná trochu jen zoufalá, co se týče chlapů. Jak si jinak vysvětlit, že přebírala jednoho hned po mně. I Marek mě překvapil, protože s Veronikou začal chodit. Možná se mi tím chtěl trochu pomstít, kdo ví.
Zpočátku jsem s tím byla v pohodě. Asi jsem si myslela, že jim to stejně dlouho nevydrží. Podle mě se k sobě vůbec nehodí. Jenže měsíce utíkaly a oni drželi stále pospolu. Napadlo mě, že spolu něco měli už dávno předtím a celé to je komedie. Musela jsem podezření skrývat, nechtěla jsem působit jako blázen.
Trochu jsem se Veroniky stranila, nemohla jsem si pomoci. Nějak mi nesedělo povídat si o Markovi, jako jejím současném partnerovi. Ani se tomu tématu vyhýbat, to bylo snad ještě trapnější. Věděla jsem, že jezdí na stejné výlety, jako jsme jezdili my dva. Na facebooku jsem viděla fotky ze stejných míst a moje vzpomínky najednou ztrácely veškerou hodnotu.
Seznámil ji se svou rodinou a najednou mi docházelo, že mi to nedělá dobře. Za normálních okolností bych Markovu novou přítelkyni neznala a bylo by to tak nejlepší. Jak jsem se měla dál s Veronikou kamarádit a svěřovat se? V čem byla vlastně lepší, než já? Marek se totiž odhodlal k dalšímu kroku, který se mnou nikdy neučinil.
Sehnali si společný byt a pořídili si psa. To mě zdrtilo, připadalo mi kruté, že Marek se mnou nechtěl bydlet a o zvířeti nechtěl ani slyšet. Tušila jsem, že se ti dva brzy zasnoubí. Nedokázala jsem hrát roli, která mi neseděla.
Veronika je nešťastná z toho, že se s ní nechci skoro vůbec vídat. Nechápe, že to pro mě není snadné. Pořád to se mnou chtěla probírat, ale já nemám o čem diskutovat a nechci jí ani kazit radost. „Vždyť jsi s tím souhlasila,“ řekla mi logicky a měla pravdu. Jenže já neměla tehdy na výběr. Teď už to tak necítím a raději ztratím kamarádku, než abych se trápila.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz
