Filip se vypracoval na úspěšného bankéře s tučným kontem a rezervami. Jeho práce ale byla natolik náročná, že potřeboval ventil. Místo běhání nebo hry na piano našel ale zálibu v online sázení.
Můj život byl vždy postavený na preciznosti, rozvaze a finanční zodpovědnosti. Vždycky jsem byl ten, kdo ostatním radil, jak investovat a hospodařit s penězi, a najednou jsem se ocitl na opačné straně. Začalo to nenápadně – online sázení pro mě bylo zpočátku jen zábavou. V práci jsem byl úspěšný, vydělával jsem hodně peněz, a sázení mi přinášelo vzrušení, které jsem jinak v životě necítil. Nebyl to hazard, jen způsob, jak se odreagovat po náročných dnech.
Zpočátku jsem měl pravidlo – sázet jen malé částky. Říkal jsem si, že to mám pod kontrolou, že tohle je jen koníček. Ale brzy jsem začal ztrácet, a s každou prohrou ve mně rostla touha to vyrovnat. Byl jsem přesvědčený, že příště vyhraju a vše se vrátí do normálu. Ty částky, které jsem prohrával, se začaly nenápadně zvyšovat, ale vždycky jsem si myslel, že to zvládnu. Můj plat mi přece dovoloval občas riskovat.
V kanceláři jsem během meetingů potají kontroloval výsledky a zadával nové sázky. Čím víc jsem prohrával, tím větší byla moje snaha dostat své peníze zpátky. Neuvědomoval jsem si, že přicházím o kontrolu, ani že ohrožuji svou finanční stabilitu. Všechno to bylo tak neviditelné. Moje konto se postupně vyprázdnilo, a já začal brát peníze z úspor.
Rodina si ničeho nevšimla. Doma jsem hrál roli úspěšného bankéře, který vše zvládá. Ale v nitru jsem byl zoufalý. Sázky měly jediné pravidlo – nikdy nepřestat. Neustále jsem se přesvědčoval, že až opravdu vyhraju, všechny ty ztráty vyrovnám. Dostal jsem se do stavu, kdy jsem se vyhýbal jakýmkoli jiným aktivitám, protože jediné, na čem mi záleželo, bylo to, jak zvrátit prohry.
Můj kolaps přišel, když jsem prohrál opravdu velkou částku – peníze, které nepatřily jen mně, ale i mé rodině. Tehdy jsem se poprvé zastavil a uvědomil si, kam jsem se dostal. V bance jsem si musel půjčit, abych zakryl své dluhy, ale lži se hromadily, a já věděl, že dříve nebo později pravda vyjde najevo.
Přišel den, kdy jsem se ocitl na úplném dně. Ztratil jsem všechny úspory a dokonce i důvěru kolegů. Šéf si mě zavolal, když zjistil, že jsem pokazil obrovský obchod a kolegové se nenápadně zmínili, že jsem poslední dobou byl roztěkaný a mimo. Nemohl jsem jinak, než se přiznat. „Mám problém s hazardem. Není to váš problém, ani problém firmy, ale ztratil jsem kontrolu a tohle jsem podělal.“ Musel jsem si přiznat, že jsem závislý a že to sám nezvládnu. Ten pocit hanby a viny mě paralyzoval.
Katarze přišla v momentě, kdy jsem se rozhodl říct pravdu. Přiznat, že jsem kvůli své posedlosti ztratil kontrolu nad vlastním životem. Ve firmě mě museli sesadit z pozice a penalizovat za problémy mnou způsobené, ale šéf mi podržel místo. „Dej se dohromady a tvoje práce počká, ale nejdřív se musíš vyléčit. Nemůžu mít v týmu člověka, na kterého se nemůžu spolehnout.“ Pomalu se s pomocí terapie léčím, ale zatím moje nutkání prosázet všechny moje peníze úplně nezmizelo.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
