Exotický vzhled a smyslný půvab Poly Negri z ní udělaly během zlatého věku Hollywoodu prototyp femme fatale. Zároveň se s ní pojilo určité tajemno. Uměla totiž velmi dobře skrývat zákulisní skandály, týkající se jejích náročných požadavků v ložnici i bouřlivého osobního života.
Pola Negri se narodila jako Apolonia Chałupiec v roce 1897 v Polsku. Měla polské i slovenské kořeny. Matka se živila praním prádla, otec byl klempíř. Nebylo tomu tak ale vždy. Negri tvrdila, že matka byla šlechtična, jež přišla o své postavení kvůli podpoře Napoleona. Zda to byla pravda není známo, neboť herečka o sobě ráda spřádala melodramatické příběhy. Ale ať už byla „princeznou“ nebo ne, dětství měla skutečně traumatizující.
Otec Poly byl revolucionář. Nejprve bojoval proti Maďarům a Rakušanům na Slovensku, později proti Rusům v Polsku. To ale mělo pro rodinu neblahé následky. Skončil na Sibiři. A to nebylo vše. Pole a její matce měl být údajně zabaven veškerý majetek. Navíc se prý musely dívat, jak je jejích dům spálen na popel.
Bez jakýchkoli prostředků tak prchly do Varšavy, kde začala její matka pracovat jako kuchařka. Nový domov, nebo spíše skládku, obývaly spolu s prostitutkami. A co malá Pola? Ta v sobě objevila talent pro balet. Po přijetí na Imperial Ballet Academy začala s menšími rolemi, aby se propracovala k té hlavní. Na vrcholu slávy ale onemocněla tuberkulózou. Nemoc ji donutila okamžitě přestat tancovat a strávit tři měsíce v sanatoriu. Tam si také vymyslela pseudonym Pola Negri. Doufala, že ji to uchrání od smůly. Jako hollywoodská hvězda pak vzpomínala, že se nikdy nesmířila s koncem taneční kariéry, a kdyby měla možnost, hned by si s někým vyměnila.
Po návratu ze sanatoria do Varšavy se rozhodla zkusit štěstí v herectví. S tím nesouhlasila její matka, nemyslela si, že je dostatečně zdravá. S tím se ale Pola nehodlala smířit. Na školu se zapsala pod uměleckým jménem a uvedla, že jí není 14, ale 17 let. Po absolutoriu dostala ihned několik nabídek od velkých divadelních a filmových společností. S příchodem první světové války ale raději prchla do Německa, kde dostávala jednu nabídku za druhou. Dala se tam také dohromady s režisérem Ernstem Lubitschem, který s ní natočil film The Eyes Of The Mummy, jenž se stal velkým hitem. Ten ale předčilo následující historické drama sledující život poslední milenky Ludvíka XV., Madame du Barry.
Došlo i na lásku. Jejím vyvoleným se stal temperamentní hrabě Eugen Dabski. Zanedlouho se konala svatba, což byl jeden velký omyl. Neměli nic společného. Hraběte zajímala jen jeho práce. Nebyl tak věčně doma. A radovánky v posteli? Prý si připadala jako nějaká sexuální pomůcka a ne jako jeho manželka. A za to se mu pomstila. Začala si pletky s milionářem Wolfgangem Georgem Schleberem, jenž měl být úžasný milenec. Když to Dabski zjistil, prý jí se zbraní v ruce vyhrožoval, že musí seknout s kariérou a zůstat doma. Samozřejmě ho neposlechla.
Cestu do Hollywoodu jí otevřela Madame du Barry. A jelikož byla prvním evropským „importem“ do továrny na sny, nabídl jí Paramount smlouvu na 3000 dolarů týdně. Než ale odplula, čekal ji ještě jeden nervák. Rozvod s hrabětem. Ten to schválně zdržoval. Rozvodové papíry poslal až poslední možný den. Kdyby tak neučinil, Pola by musela zůstat v Německu.
V Americe se musela nejprve naučit anglicky, polského přízvuku se ale nikdy nezbavila. Jinak se ale uvedla skvěle, a to sporem s herečkou Glorií Swanson, která se cítila být ohrožená její přítomností v Paramountu. Měla mezi nimi panovat taková rivalita, že vedle toho vypadaly Bette Davis a Joan Crawford jako nejlepší kamarádky. Jednou prý Swanson na Negri během natáčení vypustila kočku a úplně ji tím rozhodila, byla totiž vůči nim pověrčivá. Kdoví, zda to byla pravda, nebo chytrý tah studia na zvýšení publicity.
Publicitu zvládala Pola ale i sama. Třeba tím, že se dala dohromady s Charlie Chaplinem. Ten ji pak dokonce požádal o ruku. Ona ale odmítla. Měl být totiž velmi nešikovný milenec, který byl pro ni přitažlivý spíše po duševní než fyzické stránce. Jejímu „vlčímu apetitu v posteli“ vyhověl až Rudolph Valentino. Když pak v jednatřiceti letech zemřel na prasklý vřed, zhroutila se. Valentinova smrt vyvolala mezi jeho fanynkami masovou hysterii. Nikdo ale nepřekonal Polu. Ta při bohoslužbě teatrálně vzlykala a poté omdlela na jeho rakvi. A kdo měl chuť poslouchat, dozvěděl se, že ji těsně před smrtí požádal o ruku. Tím si ale další práci nezajistila.
S příchodem mluvených filmů jí šéfové studia řekli, že kvůli polskému přízvuku již nebude možné s ní natočit další film. Roli v tom hrál i její nevhodný výstup na Valentinově pohřbu, připomínající špatnou komedii, a fakt, že o rok později měla dalšího snoubence – gruzínského prince Serge Mdivaniho. Jenomže ve skutečnosti to žádný princ nebyl, jen si tak říkal. Celá jeho rodina se živila tím, že si vzala ty nejbohatší a nejkrásnější lidi své doby.
Když poznala, kdo ve skutečnosti je, odletěla do Francie. Předtím totiž zjistila, že je s ním těhotná. Chtěla tak porodit v klidu. Bohužel potratila. Žal „léčila“ alkoholem a večírky. Ale ani tam dlouho nevydržela. Když zemi obsadili nacisté, vrátila se do Ameriky. Tam se dala dohromady s dědičkou a estrádní herečkou Margaret West. Staly se z nich blízké kamarádky. Bydlely v Los Angeles, sbíraly umění a pořádaly okázalé večírky. Dokonce se začalo tradovat, že tvoří pár.
Naposledy se ukázala v Disneyho filmu The MoonSpinners v roce 1964. A opět dokázala, že na to má. Před novináři vystoupila s gepardem na vodítku. Zemřela 1. srpna 1987 ve věku 90 let. Oficiální příčinou smrti byl zápal plic. Popravdě šlo ale o nádor v mozku, který se rozhodla neléčit. Ještě předtím ale stihla seřvat svého mladého ošetřujícího lékaře, když zjistila, že neví, kdo je. Ješitná až do samotného konce.
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Pola Negri
Factinate.com: Seductive Facts About Pola Negri, The Original Femme Fatale
