Eva je aktivní žena, která si na důchod našla spoustu zájmů. Její syn má rodinu a Eva s radostí občas pohlídá svá vnoučata. Ale když její snacha začne vyžadovat častější hlídání, nastane mezi nimi konflikt. Eva se cítí pod tlakem, nechce se vzdát svého volného času.
Sedím na své terase s šálkem čaje a kochám se pohledem na rozkvetlou zahradu. Pěstování květin je jedna z mála věcí, které mi teď dělají radost. Konečně jsem ve věku, kdy mám čas na sebe a svoje koníčky. Po šedesátce jsem zjistila, že můj život není jen o rodině. Znovu jsem objevila knihy, věnuju se ručním pracím, chodím na jógu, ráda cestuju.
Jenže moje aktivity se nelíbí mé snaše. Když mi volala minulý týden, abych znovu hlídala děti, protože si s Adamem chtěli vyrazit na víkend pryč, odmítla jsem. Měla jsem totiž už něco dlouho naplánovaného – víkendový pobyt s kamarádkami. Snacha se rozčílila a začala na mě křičet do telefonu.
„Evo, vždyť ty máš tolik volného času! Proč nemůžeš pohlídat děti? My si taky potřebujeme odpočinout!“ Nechápala jsem. Myslela jsem si, že občasné hlídání vnoučat je dostatečné. Ale očividně jsem se mýlila.
„Mám své plány, Veroniko,“ odpověděla jsem co nejklidněji, i když uvnitř mě to vřelo. „Nemůžu najednou všechno zrušit. Ráda ti pomůžu, ale nemůžu být vždy k dispozici, když si vzpomeneš.“ Veroniku to rozčílilo. A po telefonu mi dokonce pohrozila, že pokud nebudu častěji hlídat, můžu o ně přijít. „Jestli si na ně nenajdeš čas, přestaneš je vídat!“ pronesla tak ledově, až mě zamrazilo. Došlo mi, že ona je toho bohužel schopná. I když by jí to samozřejmě dost zkomplikovalo život.
Po tomhle rozhovoru jsem byla dost mimo. Mám snad mít pocit viny? Ale proč? Vždyť mám taky nárok na svůj život. Když byly moje děti malé, většinu věcí jsem zvládala sama. A nikdy jsem na svou matku nebo tchyni nekladla takové nároky. Teď sedím a přemýšlím, co vlastně chci. Miluju svá vnoučata, ale ne na úkor svého života. Kdybych jim musela obětovat všechen svůj čas, co se stane se mnou? Nejspíš se ze mě stane stará nevrlá babka, kterou nic moc netěší.
Vždy jsem se snažila být dobrou babičkou. Byla jsem ochotná pomoci, když to bylo potřeba. Vnoučata vypadají u mě spokojeně. Ale to Veronika bere jako samozřejmost.
Čekám tedy na její další telefonát. Jsem zvědavá, zda se mi za svůj výstup omluví. Nejlepší by bylo potkat se a vyřešit to osobně. Určitě nechci, aby se náš vztah úplně rozpadl a přišla jsem o kontakt s vnoučaty, ale nenechám se také vydírat. Nevzdám se svého života, svých plánů a zájmů jen proto, že někdo jiný potřebuje neustálou pomoc. Musíme si stanovit hranice. A to co nejdříve.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
