Eva byla ve vztahu nešťastná. Často cítila, že musí dělat větší kompromisy, než jí je příjemné, a odnášela to její duše. Evu několikrát týdně přepadal smutek. Až kartářka jí otevřela oči a dodala sílu udělat v životě pár kroků správným směrem.
S Markem jsem chodila tři roky. Naprosto zbytečný vztah, který mi nic nedal. Po celou dobu jsem se příteli přizpůsobovala a škemrala o jeho lásku.
Marka jsem doslova uhnala. Moc o mě nestál, ale já ho chtěla. Vzrušoval mě, líbil se mi a chtěla jsem být jen s ním. Ještě jsme spolu ani nechodili a já už slyšela svatební zvony. Marka jsem sbalila na zábavě. Místo aby lichotil on mně, byla jsem to já, která mu říkala, jak je úžasný, jak dobře vypadá a jak mi imponuje. V posteli jsem trhala rekordy, a navíc jsem o něj pečovala, jako by byl jediný chlap na světě.
Dostala jsem ho, ale časem mi došlo, že v našem vztahu miluji víc já. Marek mě možná měl rád, ale kvůli mně se neomezoval. Věděl, že mu vše odpustím. Když neměl náladu, byl na mě hrubý. „Evo, už zase plácáš nesmysly. Mám tě plný zuby, takový rande se mi nelíbí. Čus,“ otočil se na místě a několikrát takto odešel. Samozřejmě jsem to byla já, kdo se omlouval a plazil, jen aby mi Marek zase nastavil svou vlídnou tvář.
Marek moc dobře věděl, že si může dovolit cokoliv. Byl se mnou, protože já kmitala a skláněla hřbet, přivírala oči před pravdou jen proto, abych dosáhla svého. A já toužila po jediném, být Markovou manželkou. Byla jsem přesvědčená, že svatba a dítě ho změní. Že právě tehdy si zajistím výsadní postavení v jeho životě. Bohužel jsem začala nacházet důkazy o Markových nevěrách. Od známých, díky Markově neopatrnosti a v neposlední řadě jsem ho občas i sledovala.
Zoufalá jsem se uchýlila k zoufalé věci. Zašla jsem za kartářkou. Ta se na mě dlouze dívala a řekla mi: „Jste ztracená ve svém vlastním životě. Máte na hrudi vypálenou díru, odkud vám ulétla duše. Nemůže se k vám vrátit, protože si vás neváží. Nechce s vámi teď být. Žijete špatně, ničíte se a zabíjíte své já, svoji duši. Začněte znovu. Potom se k vám duše zase nastěhuje.“
Při poslední Markově nevěře, kdy si myslel, že mu zase odpustím a vezmu vinu na sebe, jsem vztah ukončila. V parku jsem mu dala facku a chladně mu oznámila, co si o něm myslím. Doma jsem se zavřela v pokoji a jen ležela. Cítila jsem, jak mě pálí na hrudi. Cítila jsem strašnou bolest u srdce. Bála jsem se o sebe. V jednu chvíli jsem si myslela, že umírám. Že mě v mladém věku zabije infarkt. Druhý den se o mě mamka začala bát a bouchala mi na dveře. Pomohlo mi, že jsem se jí se vším svěřila.
I díky mamce jsem překonala první týdny. Chodily jsme spolu cvičit, do kina a na dlouhé procházky se psem. Dlouho jsem se necítila tak dobře jako poslední dobou. Dokonce jsem byla schopná o prožitém traumatu mluvit. Z holky, co byla bez duše, bez emocí a utrápená, se postupně stávala holka, co se směje a má radost ze života.
V ten moment jsem si uvědomila, že se mi vrátila duše. Vnímala jsem, že jsem vyrovnaná, přijala jsem samu sebe, a hlavně jsem sebe postavila na první místo. Věděla jsem, že jestli někdy budu mít další vztah, budu v něm rovnocennou partnerkou. A budu mít své požadavky. Budu chtít být milována. Mám čas, nikam nepospíchám a na nic netlačím. Ale Marka už ve svém životě nechci. Přeji mu vše nejlepší, ale když ho potkám na ulici, jen ho pozdravím a jdu dál.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
