Ema měla vleklé zdravotní problémy. Rozhodla se neponechat nic náhodě a řešit je s lékaři. Ti navrhli laparoskopickou revizi dutiny břišní. Manžel Jirka se ale bohužel zachoval naprosto neadekvátně.
V zaměstnání pracuji jako finanční analytička. Jsem zvyklá přicházet věcem na kloub a tento přístup se mi osvědčil i ohledně zdraví.
Kdybych to nechala jen na lékařích, mám už možná velké zdravotní problémy. Lékařka mi totiž radila, abych svůj stav pozorovala a přišla na možnou příčinu bolestí břicha. Z praktické lékařky jsem byla tak zoufalá, až jsem byla nucena si najít jiného doktora. A ten jednal. Domluvili jsme se na postupu, kterým začneme vylučovat možné příčiny. Nejprve jsem se nechala prohlédnout na gynekologii a gastroenterologii. Až sono ale odhalilo drobné změny ve spodní části břicha.
V nemocnici jsem se domluvila, že mi laparoskopicky zrevidují dutinu břišní. Lékař mi doporučil, abych před zákrokem dva dny jedla jen lehce stravitelná jídla, a hlavně vyloučila tučnou stravu. Neměla jsem s tím problém a před zákrokem skoro držela hladovku. Jenže můj manžel Jirka je vtipálek. Neustále si ze mě dělal legraci: „Emčo, koupil jsem si bůček. Teda ten voní! Nechceš si čuchnout? Ten se na mě směje, už se těším, až ho sním. Mňam, to bude gastroporno.“
A protože Jirku jeho vtípky evidentně bavily, celé dva dny mi nabízel nějaké jídlo. Tu čokoládu nebo si při cestě z práce koupil povidlové koláče a dělal mi s nimi chutě. Už mi tím lezl pořádně na nervy, ale rozhodla jsem se nevyvolávat hádky, a tak jsem ho vždy s úsměvem poprosila, ať mě netýrá. Nepřestal. Upínala jsem se ke dni operace a věřila, že moje nervy nepovolí.
Konečně jsem nastoupila do nemocnice. Dostala jsem informaci, že mě hned druhý den po zákroku pustí domů. Překvapilo mě to a okamžitě jsem volala Jirkovi, aby počítal s tím, že budu potřebovat odvoz. Odsouhlasil, že mě odveze, a požádal mě, abych mu zavolala hned, jak budu vědět, kdy mě pustí. Revize dopadla dobře. Zjistilo se, že problémy mi dělal myom, který nebyl na sonu vidět. Odstranili mi ho a poslali na histologický rozbor.
Ležela jsem a odpočívala po narkóze. Bylo mi na zvracení a klepala jsem se. Jak jsem tak ležela, neustále se mi myšlenky zatoulávaly k manželovi. Poprvé za dobu našeho vztahu jsem měla zdravotní problém a ukázalo se, že Jirka mi neumí být oporou. Choval se jako malé dítě. To mě dost zklamalo. Druhý den ráno jsem zavolala Jirkovi, že mě pouští z nemocnice. Jenže nezvedal telefon. Po hodině se mi ozval zpět a podle hlasu bylo znát, že má kocovinu.
Omlouval se, že to včera se sousedem přehnali a vypili víc slivovice než normálně. „Hlavně nikam, Jirko, nejezdi. Vezmu si taxíka a dojedu domů. Ty jdi spát,“ položila jsem telefon a rozbrečela se. Přišlo mi to neskutečně líto. Celý život se starám o rodinu, a když potřebuji pomoct já, manžel se chová jako dvanáctiletý kluk, a navíc mě ani neodveze domů kvůli alkoholu. Jirkovo chování mě sejmulo, seděla jsem na nemocniční chodbě jako hromádka neštěstí. Taxíkem jsem dojela domů a šla spát. S manželem si promluvím, až mi bude líp, a všechno mu řeknu.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
