Dneska je v módě dělat si DNA testy, které vám napoví, odkud pocházíte a jaká je vaše etnická příslušnost. Emě ale tenhle pokus odhalil nečekané tajemství, které jí málem rozvrátilo rodinu.
Test DNA jsem si nechala udělat spíš ze zvědavosti. Kamarádka mi vyprávěla, jak zjistila, že má genetickou predispozici k nějakým zdravotním problémům, a já si říkala, že by bylo fajn vědět něco víc o svém těle. Byla to zábava, kterou jsme s partou zkusily pro legraci. Výsledky měly dorazit za pár týdnů, a než se tak stalo, ani jsem na to nemyslela.
Když přišly, zaujal mě jeden detail – genetické rysy, které neodpovídaly mému otci. Čísla a statistiky byly složité, a tak jsem výsledky ukázala odborníkovi, který mi potvrdil, že naznačují určité nesrovnalosti. Zkoumání rodokmenů a genetických linií odhalilo, že muž, kterého jsem celý život považovala za otce, se mnou nemá žádné biologické spojení. Prvotní šok vystřídal zmatek a já se snažila najít odpověď, jak je to možné.
Rozhodla jsem se rodinu konfrontovat rovnou. Nechtěla jsem sedět, být naštvaná a zahořklá. Určitě se najde nějaké rozumné vysvětlení, pravděpodobně byla chyba v testech. Dojela jsem k našim a zeptala se mámy na rovinu: „Mami, je táta můj opravdový táta, nebo ne? Protože DNA testy tvrdí, že ne.“
Máma se dlouho vyhýbala jasné odpovědi, ale nakonec přiznala, že mě počala s někým jiným a že se s otcem dohodli, že mě vychovají jako jeho vlastní. Jejich manželství procházelo v té době krizí a ona měla krátký poměr s někým, koho po mém narození nikdy znovu neviděla. Můj otec prý nikdy nechtěl být jen „otčím“ a rozhodl se, že mě bude milovat jako vlastní.
Následoval bolestivý mix emocí. Měla jsem pocit, že jsem žila ve lži, že mi bylo něco podstatného odepřeno. Můj otec, muž, který mi dal jméno, učil mě životním hodnotám, nebyl vlastně můj otec. Rozhodla jsem se otce nekonfrontovat, sebrala jsem se a odjela. Nějakou dobu jsem pak s rodinou nemluvila, až nakonec táta dojel za mnou.
„Proč mi nezvedáš telefony? Co se stalo? Jsi v pohodě?“ ptal se. Myslela jsem, že mu to máma celé řekne, ale nezmínila se. Nechala mě, abych s ním promluvila sama, a tak jsem mu všechno řekla. Rozplakala jsem ho, ale všechno mi vysvětlil, měl stejnou verzi jako máma.
Chvíli mi trvalo, než jsem to celé zpracovala, ale pak jsem začala vzpomínat na dětství. S každou vzpomínkou na tátu, na naše společné chvíle, jsem si ale uvědomovala, že to na našem vztahu vůbec nic nemění. On byl ten, kdo mě vychovával, kdo tu byl, když jsem ho potřebovala.
Po několika týdnech přemýšlení jsem se rozhodla biologického otce nekontaktovat. Nechtěla jsem vstupovat do života někoho, kdo o mně ani neví. Pochopila jsem, že mám rodinu, kterou potřebuji. Díky svému tátovi, který mě miloval jako vlastní, jsem si uvědomila, že rodina není o tom, co je napsáno v DNA testech, ale o činech, lásce a společně prožitých chvílích.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
