Eliška si myslí, že se špatně narodila. Nevyhovuje jí dnešní zrychlené tempo, sociální sítě ani zábava. Zjišťuje, že její matka to měla podobně a nakonec ji potěší kamarádi. Ukáže se, že není až tak odtržená od svých vrstevníků.
Kdybych se narodila o dvacet
let dřív, byla bych naprosto spokojená. Tahle doba mi nevyhovuje a
štve mě, že minulost už nikdy nezažiju. Máma mě přesvědčuje,
že to tak cítí hodně dospívajících. Kamarádka pro mě
připravila to nejhezčí překvapení – skoro návrat do
minulosti.
Miluji staré časy
Mám velkou zálibu ve starých
časech. Ráda si nechávám od příbuzných vyprávět, jaké to
bylo bez internetu a chytrého mobilu. Miluji představu, že se po
škole scházím s kamarády na stejném místě a nemusíme si kvůli
tomu ani volat. Večer se kouknu na jeden díl seriálu v televizi a
pak si čtu knížku. Nezdržují mě žádné sociální sítě od
učení ani vlastních myšlenek a názorů. Nemám hlavu plnou obrázků a videí, co by se mi míhaly
před obličejem.
Chtěla bych chodit do
videopůjčoven, povídat si v kavárně s kamarády a nekoukat do
displeje. Líbilo by se mi pouštět si ohraná cédéčka a nestarat
se vůbec o to, co se zrovna nosí za trendy. Zkrátka jsem se
zakoukala do doby, která byla před mým narozením a jsem z toho
smutná, protože to nemůžu zažít. Mám opravdový splín.
Nepomáhá mi ani to, když se
snažím veškerou technologii a sociální sítě nepoužívat. Ono
totiž úplně stačí, že je používají všichni ostatní. Není
tedy možné žít si ve svém světě, protože bych byla odříznutá
od společnosti a to také není úplně možné a správné. Dívám se na fotky rodičů
v mládí, závidím jim a zuřím, protože mě počali do špatné
doby.
Podle mě jsem se neměla
vůbec narodit
Moje
duše se měla narodit už dávno, tohle musí být nějaký omyl.
Zažívám denně ten samý pocit. Jako bych se probudila v
budoucnosti, které nerozumím. Nechápu, o čem se všichni baví,
nebaví mě dnešní zábava. Nejraději si pustím z film z
devadesátek a je mi dobře.
Máma
mi tvrdí, že je to úplně normální, protože když byla mladá,
měla stejné pocity. „Já jsem zase strašně chtěla žít v sedmdesátých letech. Poslouchala jsem hudbu z té doby a měla jsem dojem, že všechny skvělé časy jsou pryč.“ Dodala, že nosila
zásadně kalhoty do zvonu.
Chápu,
že někteří lidé budou asi v každém desetiletí tvrdit, jak to
bývalo mnohem lepší. Já jsem ale přesvědčená, že o současné
době si to myslet nikdy nebudu. Není to jen jako u mámy, že jsem
prošvihla ty nejlepší koncerty nebo módní trendy. Cítím se opravdu jako
na cizí planetě.
Kamarádka mi připravila
úžasnou oslavu
Když
jsem měla narozeniny, kamarádka pro mě měla překvapení.
Uspořádala u nich v domě velkou oslavu, pozvala spoustu spolužáků
a přátel, z nichž jsem některé sotva znala. To ale vůbec
nevadilo. Všichni přišli oblečení jako v devadesátých letech a
hrály se staré pecky.
Nikdo
nepoužíval mobil, jen foťák s opravdovým filmem. Byla jsem
chvíli v sedmém nebi, lepší dárek jsem dostat nemohla. Ten den
jsem zjistila, že nejsem jediná praštěná. Je nás víc, kdo by
chtěl zažít ono pomalejší tempo tehdejší doby. Ve více lidech
bychom mohli dosáhnout aspoň nějaké změny a inspirace.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
