Dušan kdysi zažil vášnivý románek se servírkou z jedné luxusní restaurace. Byla to nádherná žena a on byl hrdý na to, že mohl být jejím milencem. Pak se po ní slehla zem, Dušan se oženil a před týdnem ji potkal před obchodním domem. Vzhled bývalé krasavice ho šokoval.
Už se s manželkou těšíme do důchodu. Vychovali jsme děti, celý život pracujeme rukama a cítíme se unavení. Máme spoustu cestovatelských plánů. Chceme si ještě chvíli užít život.
Po vyučení jsem pracoval ve skladu ovoce a zeleniny. Naše firma dodávala suroviny do všech restaurací ve městě a já je tam osobně vozil. Dokonce i do nejlepšího podniku, kde pracovala nádherná servírka jménem Simona. Byla fakt kus. Smyslné rty, krásné vlasy, plná ňadra a měla dlouhé štíhlé nohy. Oblékala se dost vyzývavě a byla to vyhlášená krasavice široko daleko. Já byl mladý ucho. Kdysi jsem měl havraní vlasy, byl jsem urostlý a svalnatý. Simona byla asi o deset let starší.
Netrvalo dlouho a stali se z nás milenci. Vůbec netuším, proč si vybrala zrovna mě, ale byl jsem nadšený a vůbec mi nevadilo, že měla manžela a možná i nějakého dalšího chlapa. Scházeli jsme se dost nepravidelně, ale naše touha nám vydržela pět let. Zkraje byla naše vášeň samozřejmě divoká, ale postupem času slábla, až to vyšumělo. Nelitoval jsem. Po pár bezvýznamných sexuálních zkušenostech se stejně starými slečnami mi byla Simona skvělou učitelkou.
Před nákupním centrem jsme zahlédli povědomou tvář
Pak jsem se oženil, s manželkou Ljubou jsme vychovali tři děti a náš svazek považuji za dar z nebes. Opravdu mám v životě štěstí na osudové ženy. Ljuby si moc vážím, celý život jsme táhli za jeden provaz a překonali obtíže, se kterými jsme se museli vyrovnat. O poměru se Simonou jsem Ljubě neřekl, ale věděl jsem, že Simonu zná. Ostatně jako každý ve městě.
Roky plynuly a Simona zmizela z veřejného dění. Úplně jsem na ni zapomněl. Rodina mě naplňovala, sportoval jsem, pečovali jsme o naše rodiče a snažili jsme se ze všech sil, aby naše děti mohly studovat a my je finančně podpořili. Každý týden s Ljubou studujeme letáky se slevovými akcemi. Podle toho, kde jsou nejzajímavější, do toho obchodu jedeme. Tak se stalo i minulý týden. Šli jsme do obchodu, když do mě manželka šťouchla.
„Hele, není to Simona? Ty lícní kosti a tvar očí,“ pošeptala mi. Zadíval jsem se na ženu ležící na zemi u obchodního centra. Byla špinavá, v ruce držela krabici s vínem a z každé strany u ní spočívali její kumpáni. Na tu špinavou trojku byl žalostný pohled. Zaměřil jsem se na ženin obličej a hned jsem Simonu poznal. Ač špinavá, vlasy měla upravené a oči nalíčené. Celá ona. Bez makeupu by nešla ani s košem.
Vzhledem k mému věku jí muselo být lehce přes sedmdesát. Stará, ale z jejích rysů bylo patrné, že kdysi musela být krásná. Nenápadně jsem se na ni díval a bylo mi smutno. „To je hnus, jak někdo může skončit na ulici, a ještě se takto válet s chlastem na zemi,“ remcala Ljuba. Pak mi řekla, že kdysi slyšela zvěsti o tom, že Simona propila byt. Evidentně na tom něco bylo. Každý svého štěstí strůjcem. Já si v sobě nechám vzpomínku na mladou a krásnou Simonu, výjev ležící trojky na chodníku vytěsním.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
