Od neštěstí v dole Dukla uběhlo již třiašedesát let, přesto jde stále o velmi citlivé téma. Tehdejší režim se sice snažil vše ututlat, ale vzpomínky pamětníků se pozměnit nedaly. A právě díky nim si lze představit, jak celá tragédie probíhala.
K tragédii na Dukle došlo 7. července roku 1961 v Dolní Suché nedaleko města Havířova. Počet obětí se vyšplhal na děsivé číslo 108. Nejmladšímu horníkovi bylo sedmnáct, nejstaršímu padesát šest let.
Horníci, a potažmo celý důlní průmysl, byl pro komunistický režim velmi důležitý. Jaksi se tak tedy nehodilo přiznat, že kvůli nedostatečným předpisům, laxnímu přístupu a nekompetentnosti zemřelo 108 lidí. V tisku se o tom objevily jen velmi krátké a vágní informace. Přitom na vyproštění těl usilovně pracovalo až sedm set záchranářů.
Podmínky byly děsivé. Důl se kvůli vznícení gumy z dopravníku proměnil v peklo, v němž byla nulová viditelnost. Nezbylo jim tak nic jiného, než se k sobě přivázat lanem a opatrně postupovat kupředu. Aby bylo možné požár uhasit, muselo se ke vchodu do šachty nanosit padesát tisíc pytlů materiálu. Za hlavní viníky neštěstí byl označen dispečink, špatná větrná síť, vedení dolu i ředitel, jenž coby politický funkcionář nerozuměl důlním mapám.
Vladimír Čadil pracoval na Dukle jako vozač, havíř i předák. Zažil tak mnoho vypjatých situací. Červenec 1961 ale nic nepřekonalo. Spolu s partou kolegů byl vybrán na dokončení spodního rubání v osmé sloji. Bylo pro něho velmi těžké dívat se na výstroj a nářadí jeho kamarádů, kteří požár nepřežili.
Květa Zabavská přišla tehdy o manžela Ladislava Hantla. Byla ve druhém měsíci těhotenství. Na Duklu nešla, nebyla na to dostatečně silná. Ráno jí pak zaměstnanci dolu oznámili smutnou zprávu. Po nutné identifikaci si mohla muže převzít i s rakví.
Další záchranář, Bronislav Pala, se o Dukle dozvěděl z rádia. O pár okamžiků později ho přišla sousedka upozornit na to, že se mají všichni záchranáři neprodleně dostavit na místo neštěstí. Do Dolní Suché přijel s kamarádem na motorce. Vyjeli z Českého Těšína. Nejprve měl vzduchovou lokomotivou dopravovat materiál na stavění hrází. Přistavené vozy byly ovšem špatně zajištěné a narazily do lokomotivy. Pamatoval si jen, jak spadl na zem a ještě stačil dát kamenem do roury signál. Probral se, až ho vytáhli ven, dali mu kyslík a píchli injekci.
V druhé polovině měsíce (21. 7.) našli první oběť, pak celou skupinu havířů. Vypadali prý normálně, jen byli nafouklí a černí od kouře a dehtu. Manipulace s těly byla namáhavá. Některá se již rozkládala, takže se špatně umisťovala do připravených rakví. Muži se slabší povahou se pozvraceli do masky. Když vyjeli nahoru, čekal je děsivý nářek pozůstalých. Nedalo se to popsat.
Těžba na dole Dukla skončila v roce 2006. Za dobu jeho existence se zde vytěžilo více jako sto milionů tun uhlí.
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Důl Dukla (Dolní Suchá)
Lidovky.cz: Dukla 61 – chyby a zanedbaná bezpečnost. Soudruhům se o 108 uhořelých a udušených nehodilo mluvit
Patriotmagazín.cz: Fajront! Tragédie v dole Dukla a vzpomínky těch, kdož přežili
