Drahuška s manželem odletěli na dovolenou. Během jejich nepřítomnosti navštívila jejich dům snacha s dětmi. Bez jejich vědomí. A zanechala za sebou spoušť. Na Drahušku po návratu čekalo nemilé překvapení.
S manželem Ladislavem jezdíme každý rok v září na dva týdny k moři. Letos to vyhrálo Řecko. Těšili jsme se. Dokážeme ocenit, když je o nás postaráno a můžeme lenošit.
I když už mám svůj věk, tak se ráda hezky oblékám. A příprava oblečení na dovolenou mě baví. Zkouším si před zrcadlem modely a pokaždé si něco nového na sebe koupím. Manžel Láďa by nejraději letěl jen s jedním kufrem, ale jsem zásadně proti. Nehodlám se omezovat a dělat kompromisy. Chci svůj kufr. Mám hodně kosmetiky, spoustu místa mi zaberou pantofle na večer a kabelky. A samozřejmě oblečení. Každý den mám něco jiného na sobě a užívám si to. Manžel to nechápe. Láďa si sbalí za dvě hodiny a na váhu je jeho kufr o polovinu lehčí.
Ale manžel mě zná a má pro mou slabost pochopení. Vždyť jsme manželé přes čtyřicet let a ani v mládí jsem nebyla jiná. Prostě parádnice od narození. A jak se starám o sebe, tak se starám i o manžela a domácnost. Láďovi nakupuji moderní oblečení a naše domácnost svítí čistotou. Jednou k nám přišli noví známí a vtipně poznamenali: „Bydlí tady vůbec někdo? To vypadá jako dům připravený na focení do časopisu.“ To jsem já, mám ráda vše hezké a čisté.
V den odjezdu jsem měla na pilno. Umýt vlasy, uklidit celý dům a udělat svačinu na cestu. Když jsme zamykali dům, byla jsem spokojená. Mám ráda, když se po dovolené vrátím do čistého prostředí. Už tak mám vždy dost práce s praním veškerého oblečení. Máme jednoho syna a ten má s manželkou dvě děti. Velice často nás navštěvují. A jsme za to rádi. Volali jsme z letiště synovi, že už jsme odbavení a čtrnáct dní se budeme válet. Popřál nám hezkou dovolenou.
Uteklo to, dovolená byla parádní a už zase jsme odemykali náš dům. Vešli jsme do kuchyně a nevěřícně jsme se dívali na spoušť. Ve dřezu bylo špinavé nádobí. Samozřejmě řádně zaschlé. Ubrus na stole byl shrnutý a na něm bylo mnoho drobečků a nedojedené jídlo. V obýváku byly rozházené polštářky na sedačce a na konferenčním stolku byly talíře s nedojedeným jídlem. Nejhorší byla koupelna. Na zemi ležely špinavé osušky a pomalované dlaždičky křídami. Chtělo se mi brečet. Ihned mi bylo jasné, že náš dům bez našeho vědomí navštívili mladí.
Nevadí mi, že mladí přijeli k nám domů. Jsme rodina, mohou přijet. Ale měli by se chovat jako civilizovaní lidé. To znamená, při odjezdu vrátit obytné prostory do stavu při příjezdu. Vypadalo to, že si náš domov spletli s hotelem. Všude bordel a já, jako služka, to mohu uklidit. Byla jsem z toho smutná, rozčarovaná a hlavně naštvaná. Vytočila jsem syna a z mobilu se hned ozvalo: „No ahoj mami, už jste z dovolené zpět? Jak bylo?“ Odpověděla jsem mu, ač mě nemile překvapilo, že nemluví sám od sebe o stavu našeho domu.
Tak jsem se zeptala a zjistila, že náš dům navštívila sama snacha s dětmi. Prý při odjezdu pospíchala, protože byla dohodnutá s kamarádkou na setkání. Slyšela jsem v mobilu, jak říká synovi, ať mi řekne, že z tohoto důvodu nechala v domě trochu nepořádek. Zakoktala jsem, že v pořádku a hovor jsem ukončila. Dům jsem uklidila a prádlo jsem musela vyprat až druhý den. Už jsem byla unavená. Rozhodla jsem se, že to pro tentokrát se snachou řešit nebudu, ale mám to v sobě. A pokud se to bude opakovat, rázně její chování utnu. Tohle se prostě nedělá.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
