Drahušce se stala velice nepříjemná věc. Když šla po ulici, z nákladního auta vypadla pneumatika a jen těsně ji minula. Stačilo pár centimetrů a dopadlo by to tragicky.
Tenkrát mi bylo třicet a šla jsem z kontroly od lékaře. Konečně jsem byla zdravá. Měsíc jsem bojovala s urputnou angínou a musela jsem brát dvoje antibiotika, než to zabralo.
Šla jsem tenkrát po ulici a byla veselá. Asi jsem se i usmívala. Konečně jsem byla zdravá. Mám dvě malé děti a starost o ně byla vyčerpávající. Manžel Jarda mi sice pomáhal, ale hodně pracoval, a tak jsem si nemohla dovolit ležet v posteli. Když byly děti ve škole, ležela jsem, ale odpoledne jsem musela fungovat. To šlo s teplotou a zimnicí ztuha. Ale je to pryč a konečně si měsíční izolaci vynahradíme. Hned o víkendu pojedeme na výlet. V hlavě mi naskakovaly nápady, kam vyrazit.
Blížila jsem se ke kruhovému objezdu. Viděla jsem, jak se z dálky řítí velký nákladní vůz. Pomyslela jsem si, že se musel splést. Určitě není povoleno, aby takto velká auta jezdila přes historickou část města. Ale víc jsem tomu nevěnovala pozornost. Neměla jsem řidičský průkaz a nebyla si jistá, zda je v této části nějaké dopravní omezení. Už jsem byla u kruhového objezdu, když na něj náklaďák poměrně velkou rychlostí vjel.
Chtěla jsem vyrazit k přechodu pro chodce, který byl těsně vedle objezdu, ale všimla jsem si, že mám rozvázanou tkaničku. Sedla jsem si na bobek a botu si zavázala. Najednou jsem uslyšela skřípání brzd a neidentifikovatelné zvuky. Zvedla jsem hlavu a viděla, jak se na mě řítí nákladní pneumatika. Byla to vteřina. Nestačila jsem vůbec zareagovat. Jen jsem se na ni dívala a hlavou mi proběhlo jediné: „To je konec.“ A zavřela jsem oči.
Po chvíli jsem je otevřela a nevěřila tomu, co vidím. Pneumatika byla zaklesnutá v okrasném keři opodál. Sedla jsem si na zem a začala se klepat. Nekontrolovatelně jsem brečela. Byla jsem v šoku. Nákladní auto ani nezastavilo a zmizelo v dáli. Někdo zavolal policii. Svědci podali vysvětlení a policista začal konat. Jeho kolegové okamžitě jeli zajistit náklaďák a mně zavolali sanitku. Nebyla jsem schopná ničeho. Jen jsem plakala a klepala se.
Než přijela sanitka, zaslechla jsem výpověď svědka. „Paní se sehnula a zavazovala si botu. Náklaďák jel fakt rychle. Obkroužil tady ten objezd, až se trochu naklonil, se mi zdálo. A najednou z něj vylítla náhradní pneumatika a řítila se tady na paní. Pak nadskočila a nabrala jiný směr. Normálně paní minula o deset centimetrů. Měla velkou klidu. Podruhé se narodila,“ líčil. Pak přijela sanitka a skončila jsem v nemocnici na pozorování.
Druhý den mě tam vyzvedl manžel. Dojalo mě jeho vyznání, co by si tu beze mě počal. Brečel u toho. Při cestě domů jsme se jeli podívat na ono místo. Zachránil mě pravděpodobně obrubník, který vychýlil směr pneumatiky. Od té doby cítím jistou pokoru. Uvědomuji si, jak křehký život je a že stačí málo a člověk už tu nemusí být. Ze strašného zážitku jsem se rychle oklepala, ale nikdy na něj nezapomněla. Kdykoliv jdu po chodníku a míjí mě nákladní auto, zatrne mi. Snad už mají dnes lépe zabezpečenou rezervu.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
