Dorotě dalo práci vystudovat vysokou školu, proto se jí dotklo, když zjistila, že její přítel neoprávněně používá akademický titul. V práci, u lékaře, ale i před přáteli.
S přítelem jsem necelé dva roky. Nikdy jsme nemuseli řešit žádný problém, o kterém bychom si neuměli v klidu promluvit.
Když jsem s Filipem začala chodit, vyprávěl mi, jak rok studoval vysokou školu, ale nedokončil ji. Nicméně jsem si pár týdnů myslela, že je vysokoškolsky vzdělaný, jelikož jeho vyprávění bylo květnaté, historek měl mnoho a monolog o studiu byl obsáhlý. Já vysokou dodělala. Nedávno mi přítel napsal z pracovního emailu. Velice mě překvapilo, že v závěru, v přednastavené šabloně jeho jména a pracovní pozice, má i vysokoškolský titul. Konkrétně inženýra.
Když jsme se viděli osobně, optala jsem se ho na to. Bagatelizoval to. Prý v jeho oboru je velká konkurence, a tak ho majitel firmy požádal, aby vystupoval jako vysokoškolsky vzdělaný člověk. Prý to působí více erudovaně. A on mu vyhověl. Prý mu to bylo proti srsti, ale když šéf naléhal, podvolil se. „Neřeš to, Dorčo. Pracovní blbost,“ usmál se Filip.
Po nějaké době, kdy už jsem dávno zapomněla na nesrovnalost s titulem, jsem byla u přítele doma. Měl zdravotní problém, bavili jsme se o tom a on mi ukázal lékařskou zprávu. „Dorčo, já doufám, že to nic není a budu brzy fit,“ utrápeně se na mě díval. Jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistila, že i na lékařské zprávě má akademický titul. Byl to lékař, ke kterému chodil déle, než trvalo jeho zaměstnání ve firmě. Nechtěla jsem do toho rýpat, a tak jsem to přešla bez komentáře.
Pak jsme jeli navštívit přítelovy rodiče a já se rozhodla koupit mamince květinu pro radost. Stavili jsme se v obchodním centru. Tam se k nám hrnul starší muž a uctivě přítele pozdravil. Z rozhovoru vyplynulo, že je to tatínek jeho spolužáka ze střední školy. „Moc rád vás potkávám, pane inženýre. Budeme s manželkou moc rádi, když se zastavíte,“ radostně mu tiskl ruku.
Proběhla návštěva a já cítila, že napětí ve mně roste. Už jsem nebyla schopná přehlížet to, že přítel ze sebe dělá někoho jiného, než ve skutečnosti je. „Filipe, o co tady jde? Vypadá to, že vystupuješ jako inženýr už pěkně dlouho a ne jenom v práci,“ započala jsem debatu. Na můj dotaz přítel reagoval podrážděně. Prý dělám z komára velblouda. V zaměstnání to po něm chtěl majitel firmy, u lékaře to asi špatně pochopili. Prý jim mezi řečí sdělil, že studoval vysokou školu. A u tatínka jeho kamaráda to jedné o totéž nedorozumění.
Když jsem chtěla vědět, proč nechává ty lidi v omylu a neřekne jim pravdu, následoval ze přítelovy strany křik a snaha převést hádku do jiné oblasti. Následně jsem si uvědomila, že kdysi i moji rodiče žili v tom, že je přítel vysokoškolák. I jim povídal o studiu na vysoké škole a nezmínil se, že ji nedokončil.
Nevím, co mám dělat. Přítelovo chování vyhodnocuji negativně. Je to vlastně pozér, který ze sebe dělá někoho, kým není. A já se za něj stydím. Na druhé straně je to fajn kluk. Jenže co když i v jiných oblastech jedná ve stejném módu? Jsem zmatená. A bojím se, abych nenaletěla muži, který mě dokáže obalamutit. Možná je jeho duše černější, než si umím představit.
Na druhé straně si říkám, že o nic nejde. Tak používá titul. Ihned mě ale napadne protiargument typu, že já se při studiu nadřela a on se prezentuje jako inženýr a vůbec se nezapotil. Vím, že život není černobílý, a proto se nedokážu rozhodnout, co dál.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
