Dora čekala dceru v maturitním ročníku. Nyní se stane mladou babičkou a na vnouče se neskutečně těší, protože si vlastní mateřství neužila. Dcera však nadšená není a svůj stav bere jako velkou životní prohru.
Stala jsem se mladou maminkou
a nyní budu i mladou babičkou. Nemůžu se vnoučete dočkat
a mrzí mě, že to dcera vidí jinak. Je v depresi a myslí si, že
si zkazila život. Přitom je v mnohem lepší situaci, než byla tehdy já.
Dceru jsem měla taky
celkem brzy
O těhotenství v raném věku letech vím své. Dceru jsem čekala ještě u maturity a
nevěděla, do čeho jdu. Její tatínek byl dokonce tak vyjukaný,
že se brzy vzdálil. Pomáhali mi rodiče, a já se tak stala mladou maminkou a rychle dospěla. Vysokou školu jsem si dodělala před
třicítkou a našla si i manžela, takže si nemyslím, že by
bylo neplánované mateřství v raném věku takovou tragédií.
Další dítě už jsme si s
mužem nepořídili, měl již vlastního syna a budoval stavební
firmu. O Bětku se staral jako o vlastní a jsem mu za to vděčná.
Nikdy jsem ji nestrašila tím, že by mohla dopadnout jako já.
Máme hezký vztah a já jí věřím. Nicméně se jí
stalo totéž co mně. V první ročníku vysoké se
zamilovala a domů pak přišla s pláčem.
Bětka brala svoje těhotenství jako katastrofu. Nebyla tak nezodpovědná jako já.
Otěhotnět se jí podařilo i přes hormonální antikoncepci. Byla
zdrcená víc než její přítel. Ten bral celou situaci velmi
dospěle a ve mně se probudily dosud spící mateřské city.
Bětčiny úvahy o interrupci jsem proto ze všech sil potlačovala, toužila jsem stát se babičkou, respektive starat se o
miminko, a tentokrát si to víc užít.
Dcera je v depresi a já v
euforii
Bětka
je v šestém měsíci, chce se zuby nehty udržet na škole. Svoji
kariéru bere velice vážně. Slíbila jsem jí, že budu malého
hlídat. Zatímco se učí a potýká s depresemi, které některá
těhotenství bohužel přinášejí, já se raduji. Nakoupila jsem výbavičku pro miminko a nemůžu se dočkat!
Manžel
mě krotí, abych to nepřeháněla, ale je rád, že budu mít
vyžití a nehrozí mu tedy, že by se ještě na „stará kolena“
musel stát otcem. Nemůžu se nabažit všeho toho oblečení na
miminko a nejradši bych dceři pořád vyvařovala a hladila jí
bříško. Když si dala malé pivo po obědě, měla jsem sto chutí
jí vynadat. Ale vím, že jí nesmím do ničeho mluvit.
Asi
jsem to přehnala s pokojíčkem, když ho Bětka viděla, rozplakala
se. Pak mi vyčetla, že ji vůbec nechápu: „Mám zničenej život a ty si sobecky myslíš jen na svoje!“ Asi má pravdu, ale já
jsem teprve nyní ve věku, kdy ve mně miminko dokáže vzbudit
radost a klid. Mám zkušenosti, nemám strach a už
dokážu vnímat maličkosti.
Po porodu se snad situace
uklidní
„Víš, tvoje dětství mi proteklo mezi prsty. Nepamatuju si skoro nic a musela jsem se pořádně otáčet. Nakonec máme hezký dům, vede se nám dobře a já mám čas a myšlenky na vnouče,“ snažila jsem se jí vysvětlit. Moje matka tehdy dřela a neměla z
Bětky takovou radost.
Já
budu úplně jiná babička, jenže Bětka to pořád nedokáže
pochopit. Celou věc bere jako prohru a neváží si ani toho,
že s ní chce přítel zůstat. Já takové štěstí neměla,
ačkoliv dotyčný by nebyl dobrý táta. Tak musím počkat, až se
situace po porodu uklidní a Bětka uvidí, že se na mně může
stoprocentně spolehnout.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
