Diana má svou kamarádku z dětství ráda. Celý život byla dost alternativně zaměřená. Dianě její záliba přišla neškodná. Jenže poslední dobou vede její kamarádka Slávka podivné řeči a ztrácí se před očima.
Jsem racionální člověk. Nevěřím na duchy, nepřijímám názor, že existuje něco mezi nebem a zemí. Jsem toho názoru, že vše je fyzika a chemie. Mnoho toho jde změřit, zvážit nebo logicky vysvětlit.
Jsem tolerantní vůči ostatním. Pokud mají odlišný názor, ráda si s nimi popovídám a vyslechnu jejich argumenty. Bohužel do dnešního dne mi nikdo z alternativních sluníčkářů neřekl něco, nad čím bych byla ochotná popřemýšlet nebo, aby to byla informace, která by nalomila moje názory. Při diskusi jsem vždy slušná a na konci poděkuji za čas, strávení filosofováním nad životem a různými jevy, které nás provází. Takové debaty vedu roky se svou kamarádkou Slávkou.
Slávku znám skoro padesát let. Poprvé jsme si spolu hrály ve školce, chodily spolu na základní školu a potom jsme spolu trávily čas jak jen to šlo. Nerozdělilo nás ani založení rodiny, nedostatek času či rozdílné životní fáze, které jsme obě žily. Když jedna byla ve vztahu, druhé se vztah rozpadal. A tyto etapy mnoho kamarádství neustojí. Ale my ano. To jen dokazuje sílu našeho přátelství. A je obdivuhodnější i v tom, že já jsem racionálně uvažující a Slávka je divoženka žijící podivným životem.
To, že Slávka chodí oblečená zásadně v batikovaném, její oblečení je složeno z nesourodých kousků barevně k sobě neladícím, na to jsem zvyklá. Slávka je svá. V uších nosí náušnice s různými motivy. Naposledy se jí na uchu houpal keramický sýr nakousnutý od myšky, která se držela sýru. Slávka mě baví. Je to neskutečně chytrá žena, milující matka čtyř dětí, ekoložka, bojovnice za důstojný život zvířat a žena, která se neustále vzdělává. Kdykoliv Slávce volám, dozvím se, že je na nějakém kurzu homeopatie, duševní energie nebo něčeho podobného.
Slávka mi celý život přednáší o posmrtném životě, o minulých životech, o zatoulaných duších mezi námi i o všem neživém, které podle Slávky má duši. „Dianko, ty jsi ale strašně zaslepená a uzavřená. Já to vidím na tvé auře, která tě obklopuje. Má temné barvy a kdybys chtěla, můžeme se dopracovat k barevné. Musím se usmívat. Já vím, o co tu na světě jde. A mohla bys i ty,“ často mi Slávka nabízí svou pomoc. Když odmítnu, bavíme se ovšem možné. Slávka přepne a drbeme druhé pohlaví, povídáme si o dětech a zaměstnání.
Slávka byla svá, ale vždy měla jiskru. Bohužel při posledním setkání jsem se Slávky lekla. Její kůže byla šedivá, měla unavené oči a celá byla taková bez energie. Ihned jsem se jí ptala, zdali byla u lékaře. Uklidnila mě, že její stav není dílem nemoci. Přesně prý ví, kdo jí to způsobil. A začala mi celou záležitost vysvětlovat. Dozvěděla jsem se, že Slávka věří v přenos energie. Prý se jí stalo, že když byla na návštěvě u rodičů, byla tam přítomna i jejich sousedka, která jí odsála energii. Vysála ji prý ze Slávky, aby načerpala trochu síly pro sebe. Stará žena prý uměla pracovat s lidskou energií a Slávka neměla zkušenosti s tím, aby ses vysátí ubránila.
Koukala jsem na Slávku jako na blázna. Dokonce jsem jí něco v tom smyslu řekla. „Slávko, to sis vsugerovala. To je děsná blbost. Prostě máš nějaký zdravotní problém a koukej mazat k lékaři,“ utnula jsem Slávky vysvětlování. Tady totiž končí legrace. Jedna věc je, když je člověk zdravý, ať si žije alternativně a věří na nesmysly. Ale na něco bylinky či postoj „víra tvá tě uzdraví“ zkrátka nestačí. Doufám, že Slávka přijala můj argument, že její děti jí potřebují a je třeba komplexního postoje. Lékař a její víra jí zdraví navrátí. Snad mě Slávka poslechne a přestane věřit blbosti, že jsou mezi námi lidští upíři sající z ostatních energii.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
