Denisa se před deseti lety seznámila s Jakubem, se kterým neplánovaně otěhotněla. Jakub ji tehdy přesvědčil, aby si dítě nenechávali, protože by jim zkazilo jejich plány. Po letech se opět náhodně setkali a Denisa byla překvapená, když jí Jakub navrhl, že by s ní nyní chtěl založit rodinu.
Jakuba jsem potkala na party, když jsem slavila se spolužáky úspěšně složenou maturitu. Hned mi padl do oka. A neváhala jsem ho dokonce jako první oslovit. Sympatie byly naštěstí oboustranné, a ještě ten večer jsem skončila u něj doma.
Ještě, než jsme se stačili více poznat, museli jsme začít řešit první pořádný problém. Zjistila jsem, že jsem těhotná. Až zpětně mi došlo, že jsem si asi zapomněla vzít si pilulku a kondom jsme tehdy nepoužili. V prvních chvílích mi to připadalo jako konec světa. Oba jsme měli v plánu studovat, cestovat a ne se starat o malé dítě. Ale zároveň jsem se nemohla zbavit pocitu, že něco živého ve mně zabiju. A přemýšlela jsem i o variantě, že bych s dítětem zvládla i studovat. Nebyla bych první, ani poslední.
„Deniso, je to moc brzy. Nejsme připraveni. Máme spoustu plánů, tohle by všechno zničilo,“ řekl mi tehdy Jakub a já jsem mu věřila. Dokonce jsem o tom ani tenkrát neřekla rodičům. Nechtěla jsem je zklamat a bála se, že mě jejich názory ještě více rozhodí. Nakonec mě Jakub přesvědčil, abych šla na potrat. A já pak přesvědčovala samu sebe, že to je jediné správné rozhodnutí. Ale potrat mě poznamenal víc, než jsem si byla ochotná přiznat.
Nečekané setkání, které mi zas zamotalo hlavu
Čas plynul a naše cesty se nakonec rozešly. Jakub dostal možnost odjet studovat do zahraničí a ani jeden z nás se na vztah na dálku necítil. I tak jsem se z rozchodu dlouho vzpamatovávala. Přeci jen Jakub byl moje první velká láska a na tu se prostě nezapomíná. Ale náš kontakt se nakonec smrsknul jen na několik zpráv za rok. Přání k svátku, k narozeninám a k Vánocům. Čas naštěstí pomohl. Měla jsem několik vztahů a s minulostí se nějak smířila. Ale úplně zapomenout jsem nedokázala.
O deset let později jsme se náhodou potkali na ulici. Měla jsem radost, že ho vidím. I on vypadal celkem nadšený. Bylo to zvláštní – jako by se vracela minulost, ale zároveň všechno působilo jinak. Honza byl pořád přitažlivý, možná ještě víc než předtím. Začali jsme si povídat, a než jsem se nadála, domluvili jsme si schůzku. „Nemůžu uvěřit, že jsme se zase potkali. To je určitě osud,“ řekl mi s úsměvem v naší oblíbené kavárně. A já ho zas měla plnou hlavu.
Chce založit rodinu, ale já si nejsem jistá
Vždycky jsem si myslela, že dvakrát do stejné řeky nevstoupíš, ale já v ní najednou plavala. Už jsme ale oba byli vyspělejší a rozumnější. Po pár schůzkách mě šokovala jeho slova: „Víš, Deniso, hodně jsem přemýšlel. Teď, když jsme zase spolu, bych si s tebou dokázal představit rodinu,“ pronesl nečekaně. Zůstala jsem zírat s otevřenou pusou. „Rodinu?“ zopakovala jsem pomalu. „Ano, dítě, jako jsme tehdy měli,“ řekl úplně v klidu. Já byla ale pořádně zaskočená. V hlavě se mi začaly honit myšlenky. Jak může teď chtít to, co tehdy tak snadno odmítl? Není to přeci nějaké zboží, které si znovu objednáte a za pár dní ho máte doma. Klidně se může stát, že tentokrát nepůjde početí tak jednoduše…
Teď nevím, co mám dělat. Na jednu stranu cítím, že bychom to mohli spolu zkusit znovu a lépe. Ale na druhou stranu, vzpomínky na ten potrat ve mně pořád rezonují. „Můžu znovu věřit člověku, který mě tehdy přesvědčil, abych to dítě neměla?“ ptám se sama sebe pořád dokola. Kamarádka mi radí, abych se rozhodla srdcem.
„Deniso, pokud ho máš pořád ráda a chceš s ním být, nemůžeš se bát kvůli minulosti,“ říká mi. Nejspíš má pravdu, ale já si i tak nejsem jistá. Mám nechat opravdu minulost za sebou, nebo to risknout znovu? Potrat mě poznamenal a nejsem si jistá, jestli jsem připravená začít od nuly s někým, kdo kdysi mé pocity a obavy nebral vážně.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
